22. ledna 2025
21. ledna 2025
DENÍČKOVÁ - napsal Jiří Wilson Němec
Cite!
Lásko!
Něho!
Ví, páteříček sněhový, ke komu doplul
oknem do pokoje?
Černý samet beze zbroje s oranžovou šálou,
na dlaň sedl náhle zmaten.
Páteříčku, dlaň mám malou,
dívčí v bílém pokoji
a velkou lásku,
kterou má ten
jenž bezbrannou mne odzbrojí.
Lásko!
Něho!
Ví, páteříček sněhový, ke komu doplul
oknem do pokoje?
Černý samet beze zbroje s oranžovou šálou,
na dlaň sedl náhle zmaten.
Páteříčku, dlaň mám malou,
dívčí v bílém pokoji
a velkou lásku,
kterou má ten
jenž bezbrannou mne odzbrojí.
20. ledna 2025
Psí život - napsala Jitka Sova
O jé, už je to tady zase. Panička si bere z přihrádky tabulku čokolády a vaří si černočerné kafe do baculateho hrnku. Vzdychá, ťuká do klávesnice. Kouká z okna. Zase vzdychá. Chechtá se. Povídá si. Pak přijde k mému pelíšku. Hladí mě po hlavě, drbe za ušima. Jako fakt? Jdeme ven?
Sjedeme dolů výtahem, panička otevírá domovní dveře. Vystrčím hlavu. Cože? Do téhle tmy a deště mám jít? Copak neví, že do takového počasí bys přece psa nevyhnal?
Vzpříčím se ve dveřích. Nikam nejdu. Ještě to chvíli vydržím. No, když jinak nedá.
Sjedeme dolů výtahem, panička otevírá domovní dveře. Vystrčím hlavu. Cože? Do téhle tmy a deště mám jít? Copak neví, že do takového počasí bys přece psa nevyhnal?
Vzpříčím se ve dveřích. Nikam nejdu. Ještě to chvíli vydržím. No, když jinak nedá.
Brno na nebeské mapě - napsala Martina Křížková
„Vážení,“ zahájil šéf firmy Nebesa s.r.o. svatý Pavel poradu energicky.
„Bůh nám svěřil tuhle lukrativní zakázku, a když to dnes dokončíme, zas bude božská mana. Spousta money! Deadline je nepřekročitelný. Prostě až zítra vyjde slunce, musí mít Brno svůj symbol pro nové tisíciletí.“
Marketéři z firmy Nebesa s.r.o. se zahloubali. Všem bylo jasné, že zakázka na branding českých měst pro 21. století je výhra v loterii. Bůh prostě občas měl toho tvoření až nad hlavu a nestíhal. A tu ukáplo něco medu i pro nebeský komerční sektor.
„Bůh nám svěřil tuhle lukrativní zakázku, a když to dnes dokončíme, zas bude božská mana. Spousta money! Deadline je nepřekročitelný. Prostě až zítra vyjde slunce, musí mít Brno svůj symbol pro nové tisíciletí.“
Marketéři z firmy Nebesa s.r.o. se zahloubali. Všem bylo jasné, že zakázka na branding českých měst pro 21. století je výhra v loterii. Bůh prostě občas měl toho tvoření až nad hlavu a nestíhal. A tu ukáplo něco medu i pro nebeský komerční sektor.
19. ledna 2025
O muži, který loupal vejce - napsala Stefanie Michael
Chlapec dostal za úkol oloupat vejce. Moc mu to nešlo. Drobné prstíky zápasily se skořápkou, zůstávaly na ní kousky bílku a vajíčko bylo plné ran a rýh jako po boji. Stejně se cítil i on.
Jak rostl, stávaly se jeho ruce obratnějšími a oloupaná vajíčka byla oblá a hladká jako kůže dívky. Na každém ale našel jistou nedokonalost.
Jak rostl, stávaly se jeho ruce obratnějšími a oloupaná vajíčka byla oblá a hladká jako kůže dívky. Na každém ale našel jistou nedokonalost.
„Musím se víc snažit,“ pomyslel si.
Jednou se u něj zastavila Smrt. Muž těžce dýchal a jeho vrásčitě, věkem zohýbané ruce se třásly, když ji požádal, aby mohl oloupat své poslední vejce.
„Spokojen?“ zeptala se, když ho odváděla na druhou stranu. „A chutnalo ti?“
Muž se zarazil: „Nikdy jsem žádné nesnědl.“
Smrt jen nechápavě potřásla kosou a odvedla muže, který svůj život zasvětil skořápkám.
Jednou se u něj zastavila Smrt. Muž těžce dýchal a jeho vrásčitě, věkem zohýbané ruce se třásly, když ji požádal, aby mohl oloupat své poslední vejce.
„Spokojen?“ zeptala se, když ho odváděla na druhou stranu. „A chutnalo ti?“
Muž se zarazil: „Nikdy jsem žádné nesnědl.“
Smrt jen nechápavě potřásla kosou a odvedla muže, který svůj život zasvětil skořápkám.
O králíkovi a prasátku - napsala Edita Dvořáková
Letošek byl pro prasátko velmi úrodný. Z rozlehlých polí sklidilo mnoho mrkve, řepy a další zeleniny.
„Co já s tím vším budu dělat?“ lámalo si hlavu. „Už to mám! Blíží se jarmark a vyrobím samé dobroty. Zbytek rozdám potřebným.“
Mělo samo ze sebe radost, jak dobře to vymyslelo a hned začalo s přípravami na oblíbené trhy, kam chodila všechna zvířátka z okolí.
Mělo samo ze sebe radost, jak dobře to vymyslelo a hned začalo s přípravami na oblíbené trhy, kam chodila všechna zvířátka z okolí.
18. ledna 2025
Přistání na Půlměsíci - napsal Martin Paruch
Göbekli Tepe |
17. ledna 2025
Poslední hodiny na zemi, první v ráji - napsal Martin Tomášek
Černo černá tma v duši. Ležím na posteli nemůžu se hnout ani o píď a je mi to jedno. Se svým osudem jsem se totiž smířil už dávno.
Civim na zašedlý strop, který měl původně bílou barvu. Kouř mě štípe v nose, v očích a leze do všech pórů mého nemohouciho těla. Modlím se, aby si pro mne smrt přišla dřív, než ti estrádní šašci v přilbách a kyslíkových maskách.
Sekyrou rozbíjí dveře soukromého nemocničního pokoje.
Sakra, kde se flákáš?! Jindy spěcháš až moc, a když na tebe někdo čeká, touží tě chytit za ruku a odejít s tebou ruku v ruce na onen svět, nepřijdeš.
Vůbec nemusíš vypadat jako Brad Pitt. Klidně tě vezmu za tvoji kostnatou ruku a půjdu s tebou, kamkoliv budeš chtít...
"Kamaráde, příteli, slyšíš mě? Jsem tady."
"Že to ale trvalo. Kde jsi byla tak dlouho a proč tě nevidím?"
"Dej mi pět minut a přijdu za tebou."
"Já jsem ale…"
"Vím, co jsi říkal, ale když už jsi na mě tak dlouho čekal, chtěla bych se ti líbít."
"Že to ale trvalo. Kde jsi byla tak dlouho a proč tě nevidím?"
"Dej mi pět minut a přijdu za tebou."
"Já jsem ale…"
"Vím, co jsi říkal, ale když už jsi na mě tak dlouho čekal, chtěla bych se ti líbít."
16. ledna 2025
Prodaná nevěsta po africku - napsala Jitka Sova
Pod bosýma nohama mám bílý štěrk. Bodá do chodidel, ale nevadí mi to, skoro pořád běhám bosa.
Žiju s rodiči, kteří jsou diplomaté tehdejšího Československa, a bratrem ve východní Africe, je konec šedesátých let minulého století, je mi jedenáct, opálené hubené nohy mi vykukují zpod krátké sukně, opatrně našlapuji po cestě směrem k našemu domu.
15. ledna 2025
Leporelo - napsala Barbora Macko
Kousky mé duše
skládáš jak leporelo.
Jako bys chtěl zabít
Vše, co tak bolelo.
Vteřinovým lepidlem
zalepuješ všechny roztrhané listy,
ale ani jeden z nás
není si jistý.
skládáš jak leporelo.
Jako bys chtěl zabít
Vše, co tak bolelo.
Vteřinovým lepidlem
zalepuješ všechny roztrhané listy,
ale ani jeden z nás
není si jistý.
14. ledna 2025
Referát: Nejčastější chyby autora při psaní čehokoliv - připravila Nicole Studená
Posláním a darem autora je nás pomocí příběhu přenést do konkrétního prostředí, do poutavého děje a umožnit nám žít příběh s postavou. Pokud ale udělá některou z dále jmenovaných chyb, je to stejné, jako by nás v jednu ráno vytrhnul z krásného snu.
Zatímco Aristoteles jmenuje chyby pouze dvě základní, John Gardner v rozšířené podání Dany E. jich u autora vidí v knize Art of Fiction celou řadu.
Asi vzhledem k tomu, že v Aristotelových časech uměl psát jen opravdový vzdělanec a do psaní se nepouštěl každý diletant, co má pocit, že zvládnutí abecedy stačí k napsání románu, nabádá Aristoteles pouze k tomu, aby si autor ověřoval fakta a nenechával například koně vykročit oběma předníma nohama naráz, případně si k napodobení nevybral předmět, který ze své podstaty nemůže být napodoben.
13. ledna 2025
Duch obejdy v knižním klubu - napsala Sabina Prisender
V našem "knižním klubu" je nás šest. Je nám většinou šedesát a po šedesáté šesté hledáme štěstí v školských škrabopisech.
Dnes to šumí švejkovinou.
"Já jsem na to pyšná, že jsme národ Švejků. A navíc, teď mám dokonce i svého OSOBNÍHO Švejka. Ota je hotovej Švejk."
"My víme, my ho viděly."
Dnes to šumí švejkovinou.
"Já jsem na to pyšná, že jsme národ Švejků. A navíc, teď mám dokonce i svého OSOBNÍHO Švejka. Ota je hotovej Švejk."
"My víme, my ho viděly."
12. ledna 2025
Dveře a okno - napsala Barbora Bilišňanská
Hádají se dveře a okno, kdo je důležitější.
"Beze mě nikdo nevejde dovnitř a nikdo neodejde z místnosti."
"Beze mě by nebylo světlo a nebylo by nic vidět."
Ozvou se zdi:
"Beze mě nikdo nevejde dovnitř a nikdo neodejde z místnosti."
"Beze mě by nebylo světlo a nebylo by nic vidět."
Ozvou se zdi:
"Beze nás byste oba leželi rozbití na zemi."
Poučení: Kdo si myslí, že je nejdůležitější, je bez ostatních často nikým.
Poučení: Kdo si myslí, že je nejdůležitější, je bez ostatních často nikým.
11. ledna 2025
Náhodné setkání - napsal Marek Bucko
Na tramvajové stanici se potkají gymnazista, průmyslovák a hezké děvče z ekonomky.
„A co v tý škole?“
10. ledna 2025
Čekání na zázrak - napsala Anna Vocelová
Maruška sedí nenutě v křesle a dívá se z okna. Čeká. Tak jako posledních pár dní, měsíců, vlastně let. Že jsou Vánoce, jí tu a tam dojde díky osvětleným balkonům protějších bytů. Na plátně svých očních víček pozoruje film svého mládí. Vlastně ne celý film, ten jí nemilosrdně zpřetrhal alzheimer, musí si vystačit s jeho útržky. Když má zrovna světlou chvilku a vzpomene si, kdo je ona a kdo byl Vilém, dokáže o svém životě krásně vyprávět sestrám boromejkám, které o ni pečují. Vilém byl její celoživotní láska.
9. ledna 2025
Mise splněna - napsala Jitka Sova
Sokolov - Hornický dům |
Naslouchám chraplavému oddechování své ženy ve vedlejším pokoji, vedle ní v dětské postýlce oddychuje naše vnučka Helenka, nemanželská dcera našeho nezodpovědného syna.
8. ledna 2025
Adam - napsal Jiří Wilson Němec
Pan učitel Jan Tomíček měl své poslání na javornické devítiletce rád. Rád trávil dlouhé hodiny ve „svém“ kabinetě plném mrtvé flory a fauny. Hlavně fauny. Za roky, které už na zdejší základní škole působil, dokázal shromáždit úžasné množství exponátů. Kabinet přírodopisu praskal ve švech. Žáci nemuseli nikam do muzea, aby viděli preparované exempláře zvířat, se kterými by se těžko mohli střetnout v naší přírodě.
Srdeční výheň - napsala Barbora Macko
Hřát se teplem tvé duše
prostě,
jednoduše.
Naučit se nelámat srdce
Znavený z cesty mé,
co nemá začátek ani cíle,
plahočím se pustinou mé temné duše.
prostě,
jednoduše.
Naučit se nelámat srdce
Znavený z cesty mé,
co nemá začátek ani cíle,
plahočím se pustinou mé temné duše.
7. ledna 2025
Zkoušet nové věci se vyplácí - napsala Edita Dvořáková
Znáte to, skoro každý rok proběhne pokus dát si novoroční předsevzetí ve smyslu “přestanu kouřit,” “přestanu pít, nebo to aspoň omezím,” případně “zhubnu xy kilo do plavek.” Tak s tímhle jsem sekla už před pěkně dlouhou dobou, protože se to nikdy nedalo vydržet celý rok. Vždycky se našel důvod, proč něco oslavit, případně zapít životní žal. Proč si dát cigáro, když mě někdo vytočil. Výsledek takových akcí je vždycky kocovina jako hrom - morální i fyzická - a vyčítání si neúspěchu dodržet slib sám sobě.
6. ledna 2025
Čekání - napsal Jaroslav Valach
Jak si vymyslet řady obrazů, které vedou od běžných všedních věcí k milované osobě? Obrazy, které ukazují posedlost druhým. V období vrcholné zamilovanosti funguje milovaný jako univerzální atraktor, ve kterém se všechny původní rozbíhavé a různorodé podněty sbíhají a sjednocují. Milovaný jako singularita, která je řešením všech rovnic, všech neznámých života bez ohledu na počáteční a okrajové podmínky. Posedlost druhým a vztahem k němu je úběžníkem všech perspektiv, všech myšlenkových řetězců zamilovaného.
5. ledna 2025
Jak je důležitá šachovnice - napsala Martina Křížková
Hrají proti sobě dva vynikající šachisté. Každý má jiný styl hry. Hráč s černými figurkami hraje agresivně, každou chvíli u hry hlasitě vykřikne, ostřeluje druhého ze všech pozic a obětoval by klidně všechny figurky, jen aby vyhrál. Získal si pozornost všech, co hru sledují, a současně rozdělil pozorovatele na dva tábory. Ty, co mu fandí, a ty, co ho nesnášejí.
4. ledna 2025
Letos začnu psát. Dejte mi téma! - napsal Jaroslav Valach
"Co děláš?"
"Pššt, neruš, poslouchám sousedy," řekl jsem a odtáhnul plecháček od zdi: "Já ten příběh prostě potřebuju."
"A to nemůžeš postupovat jako ostatní?"
"Jak?"
"Vykrádat cizí pointy, přeměnit vtip na historku, lovit v paměti?"
… to se opakuje už několik dní.
"Pššt, neruš, poslouchám sousedy," řekl jsem a odtáhnul plecháček od zdi: "Já ten příběh prostě potřebuju."
"A to nemůžeš postupovat jako ostatní?"
"Jak?"
"Vykrádat cizí pointy, přeměnit vtip na historku, lovit v paměti?"
… to se opakuje už několik dní.
A začalo to nevinně.
"3 - 2 - 1 - 0. Vše nejlepší do Nového roku!" mnohohlas partají nesený chodbou a stoupačkami.
"3 - 2 - 1 - 0. Vše nejlepší do Nového roku!" mnohohlas partají nesený chodbou a stoupačkami.
"Letos začnu psát," slíbil jsem si v duchu ještě se sklenkou v ruce. Kdyby všechny historické porážky měly tak přesně doložený začátek jako tahle…
3. ledna 2025
BÝT KAŽDÝ DEN KRÁSNĚJŠÍ PRO SVÉHO MUŽE - NAPSALA NICOLE STUDENÁ
Je 2. ledna. První pracovní den nového roku. Chci ho začít stylově, tak vybírám ze šatníku jedny z nejhezčích šatů, beru k nim černé krajkové silonky a v práci se z kozaček přezouvám do lodiček. Je pro mne důležité, aby mi to dnes slušelo. Na poradě s kolegy, při cestě na oběd, v jídelně, při nákupu cestou domů…
Když pak konečně po celém dni dotáhnu těžkou tašku, sundám batoh, kozačky, šaty, co mě škrtily a silonky, co škrábaly, uleví se mi. Konečně pohodlí! Házím na sebe volné šaty a pod ně natahuji legíny. Pusou vítám manžela a šup ke sporáku.
Když pak konečně po celém dni dotáhnu těžkou tašku, sundám batoh, kozačky, šaty, co mě škrtily a silonky, co škrábaly, uleví se mi. Konečně pohodlí! Házím na sebe volné šaty a pod ně natahuji legíny. Pusou vítám manžela a šup ke sporáku.
2. ledna 2025
Silvestr u rodičů - napsal Marek Bucko
„Tak na zdraví, všechno nejlepší do nového roku a ať jsme ten příští rok lepší!“ zahřímal tchán Jarek a pozvedl číši rychlých špuntů k přípitku.
„Taky, taky. Hodně zdraví. A jak to myslíte s tím: Ať jsme lepší!“ zjišťuju opatrně a přehazuju v puse žvýkačku.
„No, přece nějaký předsevzetí!“ vysvětluje tchán a tchyně Helenka spokojeně přikyvuje.
Hlava mi začíná rychle pracovat. Tedy ráda by…
„Taky, taky. Hodně zdraví. A jak to myslíte s tím: Ať jsme lepší!“ zjišťuju opatrně a přehazuju v puse žvýkačku.
„No, přece nějaký předsevzetí!“ vysvětluje tchán a tchyně Helenka spokojeně přikyvuje.
Hlava mi začíná rychle pracovat. Tedy ráda by…
1. ledna 2025
Kdyby byla Země kulatá, ti dole by z ní padali do vesmíru - napsala Dana Emingerová
„Kdyby byla Země kulatá, ti dole by z ní padali do vesmíru,“ tvrdili po staletí mocní tohoto světa a mnozí dokonce pronásledovali ty, kteří hlásali něco jiného.
A pak se vědění jako mávnutím proutku otočilo a lidé se začali smát těm, kteří u dávného bludu setrvali. To mám pořád někde vzadu v hlavě, když učím tvůrčí psaní, píšu knihy a jezdím po světě na reportáže, jejichž témata si sama vybírám. A jsem vděčná, že jsem díky novinářské profesi poznala tolik zajímavých, kteří mi stále znovu a znovu otvírali oči…
A pak se vědění jako mávnutím proutku otočilo a lidé se začali smát těm, kteří u dávného bludu setrvali. To mám pořád někde vzadu v hlavě, když učím tvůrčí psaní, píšu knihy a jezdím po světě na reportáže, jejichž témata si sama vybírám. A jsem vděčná, že jsem díky novinářské profesi poznala tolik zajímavých, kteří mi stále znovu a znovu otvírali oči…
Infarktové blues - napsal Jiří Wilson Němec
Ženu se.
Běžím, co jen stačím.
Utíkám smrti, hnátům, lebkám.
Života plyn až na zem stláčím,
až potím se a lepkám
čůrky slané.
Tak hrejte kruci,
country requiem.
Tak hrejte kluci,
ať se dožijem
rána trpkého
jak trnky plané.
Běžím, co jen stačím.
Utíkám smrti, hnátům, lebkám.
Života plyn až na zem stláčím,
až potím se a lepkám
čůrky slané.
Tak hrejte kruci,
country requiem.
Tak hrejte kluci,
ať se dožijem
rána trpkého
jak trnky plané.
31. prosince 2024
Šťastný nový rok 2025 přeje Dana Emingerová
Milí přátelé,
vytvořte si bublinu skvělých lidí kolem sebe, se kterými se můžete vzájemně stále obohacovat. Moc si vážím toho, že právě díky Vám tohle už dlouho mám. Šťastný nový rok 2025.
Dana
vytvořte si bublinu skvělých lidí kolem sebe, se kterými se můžete vzájemně stále obohacovat. Moc si vážím toho, že právě díky Vám tohle už dlouho mám. Šťastný nový rok 2025.
Dana
Hadička vypráví o viskozitě - napsal Jarda Valach
Viskozita - vazkost |
Hlavně ne med! S ním je to vždy na dlouho. Nechápu, jak se může někdo tak táhnout. A to nezmiňuji cukernatost. Krystalky zakázat. Je to stejné jako polykat ježky.
Olej ujde, ale všude ulpí.
Zato vést vodu je příjemné. Ač jsem vodoodpudivá, tedy hydrofobizovaná, fobii z vody rozhodně nemám. Projde a nic ve mně neulpí.
30. prosince 2024
Anděl a démon - napsala Stefanie Michael
Když se Bůh bavil tvořením na Zemi, stvořil i Anděla a Démona. Démonovým údělem bylo pokušení a Andělovým soucit.
Jednou Démon zahrál na Andělovu soucitnou strunu: „Je těžké být Démonem. Neustále se skrývat a potají naplňovat svůj úděl. Nemohu se lidem ani ukázat a jsem velmi osamělý.“
Soucitný Anděl hledal způsob, jak Démonovi ulevit. Napadlo ho: „Pojďme si to na den vyměnit. Odpočineš si a já tvůj úděl jeden den unesu.“
„To nemohu přijmout,“ odmítal Démon, „to je od tebe příliš velká laskavost.“
„Samozřejmě, že můžeš,“ přesvědčoval ho Anděl. „Rád to pro tebe udělám. Každý si zaslouží soucit.“
Jednou Démon zahrál na Andělovu soucitnou strunu: „Je těžké být Démonem. Neustále se skrývat a potají naplňovat svůj úděl. Nemohu se lidem ani ukázat a jsem velmi osamělý.“
Soucitný Anděl hledal způsob, jak Démonovi ulevit. Napadlo ho: „Pojďme si to na den vyměnit. Odpočineš si a já tvůj úděl jeden den unesu.“
„To nemohu přijmout,“ odmítal Démon, „to je od tebe příliš velká laskavost.“
„Samozřejmě, že můžeš,“ přesvědčoval ho Anděl. „Rád to pro tebe udělám. Každý si zaslouží soucit.“
29. prosince 2024
Referát: Šifra mistra bestselleru - podle knihy Jodie Archerové a Matthewa L. Jockerse připravila Klára Dvořáková
Přemýšleli jste někdy nad tím, co přivedlo stovky tisíc čtenářů po celém světě ke knižním hitům jako Zmizelá, Dívka ve vlaku nebo k trilogii Milénium? Co kdyby existoval algoritmus, který by uměl předpovědět, ze kterých románů se stanou #1 knižního trhu? Autoři knihy Šifra mistra bestselleru, Jodie Archerová a Matthew L. Jockers, zpracovali data z více než 20 000 románů vydaných za posledních padesát let a přišli s odvážným tvrzením – až s 97% jistotou lze předem určit, jestli rukopis bestsellerový potenciál má!
Pokud má kniha oslovit miliony čtenářů, musí mít potenciál zaujmout co nejširší publikum – tedy takzvaný mainstream. Samozřejmě to nemusí být váš cíl; někteří autoři to vnímají jako přizpůsobování se nejnižšímu společnému jmenovateli. Ale pokud míříte na bestseller, stojí za to se nad tím alespoň zamyslet.
Pokud má kniha oslovit miliony čtenářů, musí mít potenciál zaujmout co nejširší publikum – tedy takzvaný mainstream. Samozřejmě to nemusí být váš cíl; někteří autoři to vnímají jako přizpůsobování se nejnižšímu společnému jmenovateli. Ale pokud míříte na bestseller, stojí za to se nad tím alespoň zamyslet.
Bajka o bílém pečivu - napsala Hanka Kratochvílová
V regálu pekárny si leží vedle sebe bageta a veka. Dohadují se, která je mezi zákazníky oblíbenější.
„Ten, kdo poznal svět, nechce už nikoho jiného než mě,“ vychloubá se bageta.
„Ten, kdo poznal svět, nechce už nikoho jiného než mě,“ vychloubá se bageta.
„Dovedeš si představit narozeninovou oslavu beze mě, Bez krásně obložených chlebíčků s bramborovým salátem a šunkou?“ brání se veka.
Přichází pekař: „Tak co nám dneska zbylo? Ach jo, tak večer budu zase mít šišky se strouhankou.“
28. prosince 2024
Reklamace - napsala Stefanie Michael
Uplynul standardní galaktický měsíc, během kterého měla být jeho žádost vyřízena. Dorian vnímal, jak od prvního dne narůstá nerovnováha emocionálního čipu, který obdržel po podání žádosti. Dnes se přiblížil kritické hranici.
„Mělo to být snazší,“ pomyslel si, když se mu podařilo ustálit hladinu několika dechovými vlnami. „Teď to ale přece nevzdám, vysmáli by se mi,“ vzpomněl si na svoji sázku s přáteli. V těle prototypu znovu pocítil nepříjemný tlak, který byl v manuálu popsán jako nervozita.
„Mělo to být snazší,“ pomyslel si, když se mu podařilo ustálit hladinu několika dechovými vlnami. „Teď to ale přece nevzdám, vysmáli by se mi,“ vzpomněl si na svoji sázku s přáteli. V těle prototypu znovu pocítil nepříjemný tlak, který byl v manuálu popsán jako nervozita.
„Doufám, že originál bude fungovat líp, než tohle zkušební tělo,“ proběhlo mu hlavou a na integrovaném displeji čipu pod kůží se znovu rozblikalo červené světlo. Zavřel oči a zkusil si představit, že je zpátky ve vlastním fluidním těle. Vnímání kontinuálního kolíbavého pohybu ho dostalo zpět do zelené zóny.
JMÉNA POSTAV - NAPSALY ALŽBĚTA KÁNINSKÁ, EMMA PETIT, REGINA KNAPÍKOVÁ A VALENTÝNA HÁJKOVVÁ
Zadání: vymyslete dobré a špatné jméno pro následující listerární postavy:
1. Přísná učitelka
2. Mimozemšťan
3. Přepracovaný lékař
4. Úřednice za přepážkou
5. Fajn holka ze třídy2. Mimozemšťan
3. Přepracovaný lékař
4. Úřednice za přepážkou
přísná učitelka: Agáta Fridrichová / Eliška Vocásková
mimozemšťan: E.O. / Pepík Vomáčka
přepracovaný lékař: Viktor Arazím / Kryšpín Šídlo
nerudná paní za přepážkou: Heda Kramerová / Eva Blažená
fajn holka ze třídy: Lujza Janků / Svatoslava Von Errenhardt
Alžběta Káninská
mimozemšťan: E.O. / Pepík Vomáčka
přepracovaný lékař: Viktor Arazím / Kryšpín Šídlo
nerudná paní za přepážkou: Heda Kramerová / Eva Blažená
fajn holka ze třídy: Lujza Janků / Svatoslava Von Errenhardt
Alžběta Káninská
27. prosince 2024
Zážitky - napsala Hana Nivnická
Oheň nám krásně osvětloval tváře, teskný zvuk kytary se rozléhal do noci, nadechovali jsme vůni letní noci a cítili jsme se opravdu šťastní. Parta starých spolužáků ošlehaná životem, s pěti, vlastně skoro šesti křížky. V očích plamínky, na tvářích úsměv a v srdci radost ze života.
Mezi námi kolovala další láhev, od úst k ústům. Jako zamlada. Kdysi jsme hráli flašku. Dnes jsme vytahovali z mysli naše nejzajímavější zážitky.
„Pamatuji, jak jsem se v padesáti poprvé potápěl,“ vzpomínal Ruda.
Mezi námi kolovala další láhev, od úst k ústům. Jako zamlada. Kdysi jsme hráli flašku. Dnes jsme vytahovali z mysli naše nejzajímavější zážitky.
„Pamatuji, jak jsem se v padesáti poprvé potápěl,“ vzpomínal Ruda.
26. prosince 2024
Salát - napsal Jiří Wilson Němec
Už je to pět, nebo ne počkejte, šest, no jo, šest let. Tak letos jsem se teda již šestým rokem zúčastnil soutěže o nejlepší štědrovečerní bramborový salát. Škarohlídové by možná řekli, že je to jenom další vymyšlený důvod štamgastů, jak zdůvodnit doma, proč i na štědrý den dopoledne jdou do své oblíbené hospůdky. Skutečnost je ovšem prozaičtější. Na štědrý den dopoledne do hospody tato parta chodila už dávno předtím, než se zavedla memoriálová salátová tradice.
25. prosince 2024
Anděl - napsala Stefanie Michael
"Vážně tě mohu kdykoliv přivolat?" nejistě se zeptala. Neviděla ho, věděla ale, že tam je. Všude kolem sebe vnímala energii. Možná to ve skutečnosti nebyl anděl, pro ni však ano.
"Jak to udělám?"
"Ty najdeš způsob," dostala odpověď a ucítila jemné zašimrání v místě, kde měla na ruce vytetovanou hvězdnou mlhovinu. Bylo to jako úsměv a pohlazení zároveň.
"Opravdu přijdeš?" ujišťovala se.
Vlna hřejivé vibrace projela jejím hrudníkem, jakoby ji objímal.
"Samozřejmě, že ano. Patříš k nám. Všichni doma na tebe myslí a těší, až přijdeš zpátky. Jsi velmi statečná, že ses vydala na tak dlouhou cestu," řekl obdivně.
"Nemohla bych se vrátit hned?" zeptala se prosebně.
"Ne, to nejde," odpověděl okamžitě laskavě, ale nekompromisně. "Ještě není čas jít domů. Jsme stále s tebou, i když jsi tady a my tam. Až přijde správná chvíle, vezmu tě s sebou."
"Jak to udělám?"
"Ty najdeš způsob," dostala odpověď a ucítila jemné zašimrání v místě, kde měla na ruce vytetovanou hvězdnou mlhovinu. Bylo to jako úsměv a pohlazení zároveň.
"Opravdu přijdeš?" ujišťovala se.
Vlna hřejivé vibrace projela jejím hrudníkem, jakoby ji objímal.
"Samozřejmě, že ano. Patříš k nám. Všichni doma na tebe myslí a těší, až přijdeš zpátky. Jsi velmi statečná, že ses vydala na tak dlouhou cestu," řekl obdivně.
"Nemohla bych se vrátit hned?" zeptala se prosebně.
"Ne, to nejde," odpověděl okamžitě laskavě, ale nekompromisně. "Ještě není čas jít domů. Jsme stále s tebou, i když jsi tady a my tam. Až přijde správná chvíle, vezmu tě s sebou."
Noc s důležitým úkolem - napsala Michaela Pacas
Hurá, děti už spí!
Šel pomalu a potichu. Našlapával po celé délce jejich domu. Jediným jeho úkolem momentálně bylo nevzbudit děti. Ještě je brzy jim vzít tu radost a jiskry z jejich očí, říká si. Teď rychle dostat stromeček do obývacího pokoje a z půdy sundat vánoční ozdoby.
Šel pomalu a potichu. Našlapával po celé délce jejich domu. Jediným jeho úkolem momentálně bylo nevzbudit děti. Ještě je brzy jim vzít tu radost a jiskry z jejich očí, říká si. Teď rychle dostat stromeček do obývacího pokoje a z půdy sundat vánoční ozdoby.
Jaká barva bude vládnout Štědrému večeru letos?
Nakonec vyhrává červená a zelená. Muž se ženou zdobí strom, který je již ve stojanu. Strom, který je skoro až do stropu. Začínají světýlky, která žádnému vánočnímu stromku nesmí chybět, poté následují ozdoby a zakončují to rudou hvězdičkou na špici jedle. Ta vůně jehličí umocňuje vánoční atmosféru a připomíná, že po roce jsou tady opět Vánoce.
Rodiče zhodnotí svoje dílo a mlčky se na sebe podívají a obejmou se. Beze slov odchází ulehnout do postele a nemůžou se dočkat rána, až se probudí jejich děti a stromeček uvidí. Až uslyší ten upřímný dětský smích a uvidí tu nekonečnou radost v jejich očích.
24. prosince 2024
Maminčina passacaglia a vánoční ozvěny - napsala ASJA ŽILOVÁ
Mám uklizeno, napečeno, adventní věnec se svíčkami na stole, dům je plný vůně. Pak připravím ozdoby na stromeček. Některým z nich je více než sto let a každá má svůj příběh.
Maminka převzala od babičky jeden milý zvyk. Každý rok pořizovala dvě nové ozdoby, jednu pro mne a jednu pro Jozífka, mého bratříčka. Bylo jich tolik, že všechny baňky a pohádkové postavičky ze skla a dřeva se na Vánoční stromek nemohly pověsit, a tak jsme s bráškou měli právo vybrat ty, které se nám nejvíce líbily.
Maminka převzala od babičky jeden milý zvyk. Každý rok pořizovala dvě nové ozdoby, jednu pro mne a jednu pro Jozífka, mého bratříčka. Bylo jich tolik, že všechny baňky a pohádkové postavičky ze skla a dřeva se na Vánoční stromek nemohly pověsit, a tak jsme s bráškou měli právo vybrat ty, které se nám nejvíce líbily.
Jen tak předvánočně - napsala Zdena Součková
Tak, jako by měl být po dovolené aspoň jeden den na
zotavenou, stejně by to mělo být na Vánoce. Navrhovala bych toto: po 23.12. by
mělo následovat 23a.12. tak jako se číslují domy, když se nějaký postaví mezi
dva stávající. Pak by se možná ještě hodilo 24a.12., ale to už by se moc
komplikoval kalendář.
Děti mám dospělé, vnoučata žádná, jaký tedy stres. Uklízí se pořád, vánoční výzdoba jen tak symbolicky, nebudeme to přehánět. Žádný velký nákupy, každá z nás upeče dva druhy cukroví, pak to stejně nikdo nejí. Předpokládám, že dosud
23. prosince 2024
Kapre diem - napsal Martin Uhlíř
„Honem z vody.“
„Ale já ještě nechci.“
„Neschovávej se. Podívej se na tu rodinku, už se tě nemůžou dočkat.“
„Ale mně se nechce, tuším, že to nedopadne dobře.“
„Prosím tě, jsou svátky klidu a míru. Všichni se usmívají, co by se ti tak mohlo stát?“
„No, je mi divný, že z kamarádů, pro které jste přišel, se zatím nikdo nevrátil zpátky.“
„Ale já ještě nechci.“
„Neschovávej se. Podívej se na tu rodinku, už se tě nemůžou dočkat.“
„Ale mně se nechce, tuším, že to nedopadne dobře.“
„Prosím tě, jsou svátky klidu a míru. Všichni se usmívají, co by se ti tak mohlo stát?“
„No, je mi divný, že z kamarádů, pro které jste přišel, se zatím nikdo nevrátil zpátky.“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)