Sedím v malé kuchyňce naproti své babičce a lógr z nefalšovaného turka mi vrže mezi zuby. Jinde bych takovou břečku nepila ani zadarmo, tady to ale k vesnickému koloritu tak nějak patří.
„Tak mi něco pověz, děvenko, dlouho jsme se neviděly?“ pobízí mě babička ulamující kousek třené bábovky.
„Co jí mám vyprávět?“ běž mi hlavou. „Že na ni nemám čas, protože si už nějakou dobu hraji na pracanta roku, který odchází později než šéf, ale přes den stihne přečíst na internetu všechny dostupné drby, zahrát si několikrát Solitaire, objednat se na masáž, zamluvit fitko a ještě si nalakovat nehty?“
„Asi dobrý, babi, akorát nemám na nic čas, jsem pořád v práci. Bojím se, abych o ni nepřišla.“ odpovídám stručně.
Ona pokyvuje, nic nevyčítá. Chvíli užasle hltám její nadhled, vzápětí si užívám hru jejích obličejových vrásek, když se směje, chvíli přepočítávám chybějící knoflíky na kostkované šatovce, která pamatuje snad i mé dětství.
.JPG)
O literárním svátku na Loučeni 9. září psala nejen Česká tisková káncelář, ale i Slovenská tisková kancelář. Máme krásné články v Koktejlu a v Právu. Křest možná natočí i televize. Na Loučeni nás totiž čeká velkolepý literární mejdan. Odpolední uvítací přípitek je připravený od pěti hodin. Přesně v šest hodin začne křest s našimi kmotry Milanem Šteindlerem a Ondřejem Neffem, kteří s námi na kurzech oba dvakrát byli. V půl sedmé se vydáme na autorské čtení do zámeckých komnat. Když bude hodně hostů, tak půjdou postupně v několika skupinách. Večer ukončí světelná show na nádvoří. Přeji nám všem, ať si křest pořádně užijeme!!! Dana
