Kuriózní úraz - napsala Ivana Langhammerová

Tak mám před sebou prázdný list papíru (nebo spíš prázdnou stránku v počítači) a vracím se do studentských let. Napsat domácí úkol, aby byl čtivý, vtipný a zajímavý….. Nejsem dobrý „psavec“ a nechtěla bych dopadnout jako moji studenti v maturitních písemkách, které jsem si vždy se zájmem četla, ale málokterá písemka mne oslovila.

Těžký úkol! Co vybrat ze všech těch životních zážitků, když jich bylo tolik! Ale jeden by se mohl líbit. Takovou kuriozitu, která se mně stala, si jen málokdo může představit.

Stalo se to v Hinterstoderu krátce po Sametové revoluci. Když se uvolnily hranice, mohlo se jezdit lyžovat mimo naše hory. Zájezdy byly většinou jednodenní. Strávily jsme s kamarádkou krásný slunečný den na dobře upravených sjezdovkách. Už se pomalu blížil odjezd domů, byla to poslední jízda. Kamarádka byla trochu pomalejší, takže jsem na ni čekala u lanovky, před posledním sjezdem do údolí. Svítilo sluníčko, tak jsem zavřela oči a opalovala se.

Tři ve vlaku - napsali Petr Flajžík a Jasmin Carmel

Ve vlakovém kupé sedí tři lidé. Mladý muž v košili s motýlkem a silnými brýlemi kouká do svého Asusu GTX 3060, rok výroby 2019, procesor 4,2 GHz s integrovanou grafickou kartou Intel Pro 2 a jeho prsty ve zběsilém tempu létají po klávesnici. Naproti němu sedí starší plešatý muž s termotaškou narvanou lahvovým pivem, odznáčkem nacionalistické strany na prsou a vytetovaným českým lvem na pravém předloktí. Třetím cestujícím je žena kolem dvaceti let, s růžovými vlasy a kovovým kroužkem v nose, která si volá s kamarádkou hlasitou ukrajinštinou. 

Vlak zastaví, dívka se lámanou češtinou rozloučí a vystoupí. 

Večerní blues z Kampy II. - napsal Lubomír Hanzlík

Klavír hrál tiše nad Čertovkou 

Hvězdy na nebi si roztomile pletly valčík s polkou 

Otec Měsíc se potichu chystal v Čertovce 

dovádět s krásnou holkou 

tiše stříbřil její zrzavé, na mikádo ostříhané vlasy 

pak svou stříbrnou dlaní pokrytou jemným, sametovým hvězdným prachem 

něžně hladil její hebká ňadra

Něžná růže tiše na zem spadla 

šeptal jí blues vyšlé z nitra jeho tiché duše 

Slovo a Gesto - napsal Oldřich Voženílek

Potkalo se Slovo s Gestem
Na rozcestí, v pádu šestém
Tázalo se, o čem dumá
Co pro něj sumárum suma

Znamená ta proměna

Gesto s tváří staronovou
Vokativem právě Slovo
Označí za sebeklam
A mísa slovy přeteklá

To se mi snad zdá - napsala Magdaléna Rendlová

Bylo to okolo třetí hodiny ranní kousek za hranicemi Španělska. Už přibližně čtyři hodiny jsme unaveně seděli na batozích, čekajíce na první ranní vlak do Barcelony. 

Víčka se mi klížila a v hlavě mi rozzlobený hlas proklínal rozhodnutí vyjet si levným způsobem na dovolenou. Přesně v tu chvíli se od jednoho z dalších bláznů, kteří také trávili tuto noc na vlakovém nádraží, rozezněl povědomý zvuk. Po celém těle mi přejel mráz. Všechna ta nešťastná rána se mi vracela zpět.

Co by si měl spisovatel kontrolovat v průběhu psaní knihy - připravila Klára Dvořáková

V průběhu psaní knihy by měl spisovatel provádět průběžnou kontrolu několika klíčových aspektů, od struktury příběhu a vývoje postav až po stylistickou čistotu a technickou konzistenci textu.
1. Struktura a logická návaznost děje
Spisovatel by měl pravidelně prověřovat, zda příběh tvoří ucelený dějový oblouk a zda v něm nejsou logické mezery.
Cesta hrdiny: Jednou z metod je srovnání rozepsaného textu s dvanácti fázemi tzv. Cesty hrdiny, což pomůže identifikovat chybějící „mosty“ mezi klíčovými událostmi.

Lišák v koutě - napsala Dana Emingerová

Starý lišák přišel o většinu svého revíru. Les vykáceli lidé, smečka vlků ho vytlačila z luk a na lov mu zbývalo čím dál méně místa.
„Zahnali mě do kouta,“ vrčel a všichni v lese s ním souhlasili. Jenže místo aby se pustil do vlků nebo si šel hledat nový domov, vpadl do králičí nory. Vyhnal z ní králičí rodinu, zabral si jejich pelíšky a největšího králíka přikoval řetězem ke stromu.
„Teď je to moje,“ prohlásil.
„Ale my jsme ti přece nic neudělali,“ plakali králíci.
„Možná ne,“ odsekl lišák. „Ale někdo za to zaplatit musí.“

Senioři na vodě - napsala Marta Goldová

Co to zase vyvádím? Stojím tu navlečená v nafukovací vestě a s pádlem v ruce.

V rámci univerzity třetího věku jsem zamířila na vodácký kurz. Po krátkém zaškolení jsme měli zdolat část řeky Lužnice. Někteří jeli na kánoích, já se čtveřicí kamarádek na raftu. Věci jsme nabalili do barelů a dle pokynů vedoucí domluvili s některou z lodí, že nám jej převeze. Pro jistotu jsme barel přímo naložili do domluvené kánoe. A mohli jsme vyplout. Hladina řeky nebyla zrovna nejvyšší. Na jednom místě jsme dokonce na čas uvízli. Společnými silami se podařilo zdolat nástrahy řeky a doplout na místo poledního odpočinku. Vyzvedli jsme si barely, vytáhli svačiny a pustili se do jídla. Ne tak Alena z vedlejšího raftu. Nikde nemohla najít svůj barel. Smutně chodila od skupiny ke skupině a hledala ho. Nakonec musela požádat vedoucí o spolupráci. Po několika telefonátech vedoucí sdělila, že se v místě našeho startu lidé pokusí barel najít a zajistit přepravu.

Můj nejzajímavější zážitek - napsala Vlaďka Danielisová

Cestování je neodmyslitelnou součástí mého života. Každá cesta přináší nespočet zážitků, zvláště, jste-li tvůrce celého itineráře. Který však byl nejsilnější, nejzajímavější, který upoutá čtenáře? Bude to Angkor Wat v Kambodži, prezidentské volby v Myanmaru, mlha nad Machu Picchu nebo NP Mikumi v Tanzánii?
Nakonec jsem si vybrala zážitek, který nesouvisí s žádným “divem světa”, ale s obyčejnou lidskou
laskavostí.

Psal se konec roku 2010 a s manželem jsme vyrazili do tropického ráje na Fidži. V Jižní Koreji jsme měli dvoudenní přestávku, která vycházela na vánoční svátky. Do Soulu jsme přiletěli 24.12. a teprve na letišti sháněli ubytování. Pokud se tomu někdo diví, musím připomenout, že tak nějak vypadalo baťůžkářské cestování bez chytrého telefonu, s mapou a tištěným průvodcem v ruce. Na letištních informacích nám doporučili rodinný penzion a jeho majitel pro nás za chvíli přijel autem. Byli jsme za to rádi, protože jsme cestovali za sluncem, toho sice bylo v Soulu dostatek, ale holomráz -14 stupňů Celsia!

Jižní Skandinávie s Ironmanem - napsal Yakeen

Foto: Satya

Konečně můžeme vystoupit z ilegality. Jsme na téhle Expedici, kterou jsme nazvali Jižní Skandinávie již 13 dní a teprve teď můžeme zveřejnit první zápis. 

Stojíme u zátarasu, který chrání cyklistickou trasu Ironmana, a to je důvod proč jsme zatím nic z naší cesty nezveřejňovali. Asi tak za 3 hodiny tímto místem pojede můj syn a my ho tady překvapíme.

Poznámka: Tak teď v 11.34 tady projel jeden z prvních účastníků. Ale jak vždycky říkal Spejbl: To je snadno vyhrát, když člověk jede jako blázen a ty druhý za sebou nechává celý schvácený. Takže si toho nevšímáme. 

Přiznání - napsal Oldřich Voženílek

Od Jitřenky po Večerku
Od Merkura k Venuši
Mám tě v oku
Mám tě v merku
I když se to nesluší

Toužím, abys objevila
Mého srdce zmítání
Teplých dlaní dotek síla
Splíny temné vyhání

Bahnzeit jako řítící se lavina 3. část - napsala Vendula Beaujouan Langová

Chambéry - Val-Thorens

První lokálka do Moutiers-Salins-Brides-Les-Bains jede v 9:53. Koupím si online jízdenku za pár eur a lístek na autobus z nádraží do horských výšin s odjezdem 11:30. Nehodlám riskovat výprask od průvodčího kvůli zásahu vyšší moci ani se brodit 37 kilometrů sněhem kvůli vyprodanému spoji.

Před historickou budovou nádraží Chambéry Challes-Les-Eaux nedávno předsunuli moderní halu ze skla a oceli. Zasednu nad kávou a croissantem v kavárně a čekám.

Matějův kabát - napsal Francis Boko

Jsem plechová krabice od sušenek, před lety zapomenutá na nejvyšší skříni na chodbě. Díky svému postavení mohu podat exaktní svědectví o všem, co se děje kolem, přesněji pode mnou, i o tom, co se ke mně nahoru donese.
Už nějakou dobu pozoruji existenci Matějova kabátu.
Pro začátek: nikdo neví, jestli kabát patří Matějovi. Ale říká se mu tak, protože někdy ho Matěj určitě měl na sobě.
V jiných domácnostech by byl vnímán jako kabát pro hosty, záchrana pro zimomřivé, či pouhý prvek dekorační. Matějův kabát je však poslední možností, zoufalým krokem v době spěchu a nestíhání, a zárukou ztráty veškeré cti.
Prastarý. Věčný. Nezničitelný.
Před pár týdny přibyl nad truhlou zbrusu nový věšák. Perfektně si rozumí se saky a zimními bundami, jejichž společenství vděčně využilo šanci dostat se z dosahu Matějova kabátu (jak hrubé), a jako veškerý nábytek v domácnosti je zdvořilý, ví, kde je jeho místo, a trochu se upejpá, jako by ani nechtěl být viděn nebo používán.

O medvědovi a lani - napsala Dana Emingerová

Medvěd grizzly ulovil mladou laň. Když zjistil, jak je krásná, nesežral ji, ale odvedl si ji do doupěte.
„Ušetřím tě, ale ode dneška budeš moje žena,“ prohlásil. Laň se však medvěda bála. Nakonec grizzlyho její nářky tak rozčilily, že ji přivázal ke stromu. 

Jednoho dne hlasitý nářek zaslechlo stádo jelenů za řekou. Statný dvanácterák přeplaval proud a pokusil se laň osvobodit. To grizzlyho rozzuřilo. Nejdřív sežral laň. Potom roztrhal i půl jeleního stáda za vodou. 

„Udělal správně,“ bručeli všichni medvědi. „Chtěli mu ukrást ženu.“

Pět míst, která byste měli vidět v Berouně - napsal Honza Smrčka

Normálně říká v Berouně „Beroun", ale to město si zaslouží větší pozornost, než citaci z filmu Vesničko má středisková. Založili jej kupci putující po stezce mezi Prahou a Norimberkem a městem je od roku 1265. Obchodování může za to, že má velmi rozsáhlý rinek. Zde naši prohlídku začneme. Vůbec nevadí, že jsme přijeli autem, dá se zde dobře zaparkovat a parkovné je přijatelné.

Na školním výletě - napsala Magdaléna Rendlová

Vždy byla velmi vzorná. Třídní premiantka. Zásadně jedničkář. Nebylo to však kvůli ní, ale kvůli rodičům. Vlastně jí tento nátlak způsoboval mnoho stresu a smutku. Nikdy se necítila být úplně sama sebou a nevěděla,jaké to je se prostě a jednoduše bavit. Kamarádku měla pouze jednu a i s ní se vídala tak jednou do měsíce. Ve škole se nebavila s nikým.

Proto pochopíte její překvapení, když k ní do pokoje na školním výletě přiklopýtaly dvě holky od ní ze třídy. Věděla sice jejich jména, ale tím to tak končilo.

Tel Aviv, město na kopci jara - napsala Vanda Carmel

Se šestihodinovým zpožděním, kvůli nepřízni počasí, konečně přistáváme na letišti Ben Guriona v TLV. Je šabat, krátce před půlnocí. Paní na informacích v letištní hale mi sděluje, že do centra už opravdu nic nejede, jedině lze objednat taxi přes aplikaci v mobilu.
V zoufalství a panice vybíhám ven, brána metra je zavřená, po MHD vskutku ani památky. Ticho a prázdno. Venku stojí, zdánlivě na dosah ruky, připravené taxi s typicky žlutým nápisem „Monit“ na střeše, které je mi ovšem, bez aplikace v mobilu, na hony vzdálené.

Bolest - napsal Oldich Voženílek

Je to dávno má nejlepší přítelkyně,
která smývá lži a všechny falešné tóny,
která hlídá mé komory i předsíně,
a to podstatně líp nežli přístroje Sony.

Hodně lidí ji obvykle nenávidí,
zkouší zahnat ji od svého slabého těla,
možná bojí se nebo se hloupě stydí
za tu ubohost, která z nich otroky dělá.

Pařížská romance - napsal Lubomír Hanzlík

Stála jsi na refýži 

když horké léto budilo se nad Paříží 

Slyšel jsem křehké tóny slunečního blues, tiše tančit na tvém těle 

slyšel jsem jeho nevšední zpěvy, nehodící se do kostela 

Slyšel jsem barvy krásných tónů, které jsi mi v jedinečné pauze letního tichého rána prozradila 

Slyšel jsem blues horké láskou a nadějí 

Slyšel jsem blues, 

co si zvony katedrály Notre-Dame tiše v noci šeptaly 

Bahnzeit jako řítící se lavina 2. část - napsala Vendula Beaujouan Langová

2. Lyon – Chambéry

Nádražní halou lyonského nádraží Part-Dieu každý den projde sto tisíc cestujících. „Part-Dieu“ znamená Boží dar, tedy úrodnou půdu obdělávanou ve středověku mnichy. V 70. letech minulého století na úrodné půdě vyrostla stejnojmenná obchodní čtvrť. Jenže nádraží se tím potenciál růstu zúžil. A tak se v posledním desetiletí stavitelé zmohli jen na dílčí přístavby tam, kde jim to omezený prostor dovolil. Zbývá mi necelá hodina do odjezdu přípoje.

Jak překonat spisovatelský blok - připravila Klára Dvořáková

Spisovatelský blok je reálný stav, který má své příčiny i řešení, a zdaleka nejde jen o pouhou lenost. Techniky, jak jej překonat, lze rozdělit podle toho, zda bojujete s vnitřním kritikem a strachem začít, nebo zda jste se zasekli přímo v ději příběhu.

1. Překonání strachu a vnitřního kritika
Tento typ bloku často způsobuje perfekcionismus a touha po dokonalosti. K jeho prolomení pomáhají tyto metody:
Dovolte si psát špatně: Pište nespisovně, slangově, s chybami nebo napůl cizím jazykem. Důležité je „nastartovat psací mašinu“, opravy můžete udělat později.
Diktování: Místo psaní zkuste myšlenky diktovat do telefonu s využitím funkce převodu mluveného slova na text.
Změna prostředí: Pokud se nemůžete soustředit doma, jděte psát do kavárny, knihovny nebo MHD. Tvůrčí ruch okolí může být nakažlivý.

Autem po moři - napsala Sabina Prisender

V mém dĕtství visel u nás v hale malý dřevotisk vstupní brány do Tallinu. Táta tam v mládí nejspíš sehrál šachový zápas a asi vyhrál. Já to místo jako dítĕ vzhledem k minimálním znalostem zemĕpisu projektovala někam na hedvábnou stezku, snad k Samarkándu.
Teď sedím v letadle z rozžhavené Vídnĕ smĕrem na severovýchod a snažím se nevnímat manželovy pokusy použít lámanou maďarštinu pro konverzaci se Stewardess z Estonska. Je trochu oplácaná a velmi evropská, skvĕlá kombinace. Objednám si u ní vychlazený Vana Tallin a sumíruju si v hlavĕ, co vlastně o cíli naší destinace vím.

Rozhovor pro dva hlasy - napsal Lubomír Hanzlík

Eduard Beneš zamyšleně hleděl z okna svého ženevského hotelového pokoje a přemýšlel o nadcházejícím setkání. 

Na dnešní poledne měl totiž domluven oběd.  Ne že by snad tato skutečnost sama o sobě Eduarda Beneše nikterak znepokojovala, podobných schůzek zažil ve své kariéře československého ministra zahraničních věcí bezpočet. 

Tím, co dnes ráno bystřilo jeho smysly, nebyl oběd v luxusní ženevské restauraci Bavaria, nýbrž osobnost jeho dnešní spolustolovnice.

Bajka na P - napsal Honza Flajžík

Po pizzerii poskakovali pracovití pizzaři. Průběžná poptávka představovala potenciální průlom. Pacholek Pepa pravidelně pobíhal po place. Poprvé posadil policisty pochůzkáře, povrchní pekaře, prodejce, pak přednostně pány politiky. Puntičkářský pizzař Petr prodal pod pultem poslední pomeranč, pak popošel připravit pokrm. Pytlík parmazánu prodělal poslední proužek. Přinesl proto poloprázdný popsaný písmeny PP. ,,Poslední parmezán" pomyslel. Pohlédl po place, pak poslepu posypal pizzu plnou palbou. Provedl pizzu pecí, pak pokrájel, připravil pro prezentaci. Pacholek přenesl pokrm plným placem posazeným policistům.

KABARET KAJMANKA - napsal Jiří Wilson Němec

Koncesionáři křtili KABARET KAJMANKA. Křtili kvalitní kolínskou kulturu. Konečně! Kolik koleček kupčení, kárání, korupčních kontrol. Krajští kočí konečně kývli. Křest kulminoval. Kabaret Kajmanka kypěl kvasem krátkých kusů kantát, kankánů, kupletů. Konferenciér kumuloval kameňáky, kosil konjukturalisty kritikou. Kurážná klučičí kapela KATARZE křepčila. Komedianti kolem kulis kralovali kuželům, koulím, kouzelníci kapesníkům, krepovým květům, kyticím, kartám, krabicím, králíkům klobouků. Kaskadéři, kandidáti kamikadze, karikatury kejklířů.

Pojedeme do světa! - napsal Honza Smrčka

Ještě stále svítí sluníčko. Měl by to být hezký den, ale do srdce se nám vlila závist a ta to slunce zastínila. Jedeme od Karla. On je okresní světoběžník a my jsme měli tu čest jej opět navštívit. Bulváry, katedrály, náměstí, sochy, fontány. Prostě nádhera a jak to dokáže vyfotit!
V autě je ticho. 

Jedeme domů a není nám do řeči. Něco v nás hlodá. Je nám oběma jasné, o co jde. Mařenka dělá, že se nic neděje, ale já vím, že se něco děje. 

Konečně promluví: „Josefe, to bylo, viď?" 

Dopis - napsala Gabriela Vrbíková

Oprýskané dveře visely na jednom pantu. Vlhký a dlouho neuklizený sklep byl cítit myšinou. Předchozí majitelé nebo nájemníci zde nechali vše, co už dosloužilo a s čím se jim nechtělo stěhovat. Špinavé a potrhané krabice. Otlučené hrnce, staré časopisy, sešmajdané boty. 

Na stropě blikala žárovka. Chomáče prachu se vznášely v mdlém světle.
Dopisy našla zapadlé mezi starými sešity a rozlámanými gramofonovými deskami. Sfoukla z nich prach. Jazyk, kterým byly napsané, neznala, ale okamžitě zatoužila zjistit, co se v nich píše.

Dívka s tváří Večernice - napsal Lubomír Hanzlík

Dívka s tváří Večernice čte první řádky pohlednice z Madridu
Dívka s tváří Večernice hrává blues každý pátek u radnice
Dívka s tváří Večernice tiše šeptá do sklenice od vína verše, co jí právě napadnou
Dívka s tváří Večernice, co úsměvů zná na tisíce teď zavřela své dveře do ložnice
Dívka s tváří Večernice, co potkal jsem jí na Letnice voněla mi od mandlí a trochu od skořice
A teď se loučím dívko s tváří Večernice, co úsměvů máš na tisíce

Svalová hmota - napsal Oldřich Voženílek

Odevzdal je celé
Celé beze zbytku
Neustále živil
Něhou
Růžemi
Duší svou i tělem
Vysmíval se zítřku
Nohama byl všude
Nikdy
Na zemi

Referát: Reakce postavy na situaci - připravila Klára Dvořáková

1) Vymyslete alespoň pět reakcí na situaci, ve které se ocitne fiktivní postava příběhu
2) Označte tu reakci, jak by se zachovala vaše hlavní postava příběhu.
3) Jak byste se zachovali v danou chvíli vy osobně?
4) Je vaše reakce stejná nebo rozdílná? Pokud jde o autobiografii, tak je to ok.
5) Nechová se vaše postava jako Mary Sue (krásná, úžasná, vše umí nejlépe, žádné slabiny…)? Tu čtenáři nemají rádi – neztotožní se s ní.

Bahnzeit jako řítící se lavina - napsala Vendula Beaujouan Langová

Nostalgie po volně plynoucím čase si nerozumí s časovou naléhavostí. Přetahují se spolu a já padám pod náporem laviny bruselských kauz. Potřebuji na čerstvý vzduch, uniknout každodennosti do jiného světa. Sdílet svůj čas s někým výjimečným. Závratné horské výšiny, čistý vzduch, sníh křupající pod nohama. Nechce se mi tam. Autem. Chce se mi tam. Vlakem. Mít svůj Bahnzeit a stát se jeho hrdinkou.

Psík paní Bláhové - napsala Magdaléna Rendlová

Naše sousedka paní Bláhová si jednoho jarního dne pořídila psíka. A nebyl to ledajaký pes. Stál asi osmdesát tisíc a jeho čistokrevný rodokmen skýtal předky dokonce až v USA. Jinak tedy nevím, co na něm bylo tak skvělého. Byl malinký a příliš huňatý, takže když šel, vypadal jako načančaná hopsající bambule.
I přes to se jednalo o drahou raritu, čehož si byla paní Bláhová jistě vědoma a tak se s ním hned další ráno vydala producírovat do naší ulice.
Ten byl teda uštěkanej, to vám povím. Křičel všude okolo sebe, jen u našeho plotu se pozastavil.

Psaní dává křídla - prázdninový zpravodaj 8/2026

Milí přátelé psavci!

Chystáme literární dílnu na hradě Svojanov 3.-6. září

Po zámeckých kurzech na Loučeni a v Kostelci nad Černými lesy se přesuneme na hrad Svojanov, kde se ve 13. století zrodila láska královny Kuhnuty, vdovy po Přemyslovi Otakarovi II., a Záviše z Falkensteina. 

Na programu bude hlavně příprava literárního večera na Dobešce, který letos bude mít podobu kurzu tvůrčího Psaní podle Lustiga. Já vím, je to na poslední chvíli, ale potěšila mě chuť naší brněnské sekce co nejdříve spolu zase někam vyrazit. Svojanov, kde napíšeme i pár historických příběhů, byl skvělým nápadem.

Nezapomeňte ani na 11. srpna, kdy budeme mít od 17.30 společnou bonusovou on-line lekci. Přineste si vtipnou povídku o tom, co dělá či skrývá vaše postava, když je sama doma a nikdo ji nevidí.
Hezké letní čtení Vám od Jadranu přeje a moc se na Vás těší Dana

---

Do 20. srpna je Svojanov o 5000 Kč levnější.

Hradní literární dílna na poslední chvíli

Příprava na literárně-divadelní Dobešku 

Do 20. srpna můžete využít zvýhodněnou cenu 10 000 Kč s kódem: 9qhqx3q8, přihlate se co nejdřív zde. Od čtvrtka do neděle budeme bydlet v prvním patře empírové vstupní budovy, přilepené ke gotické pevnosti středověkého hradu, který patří městu Polička. Sociální zázemí je vždy pro dva pokoje dohromady, ale jinak se můžete těšit na krásné ubytování v historickém stylu. Učit se budeme v Loveckém salónku. V ceně je kurz, ubytování a snídaně. Obědy a večeře si hradí každý sám. Hrad leží na Českomoravské vrchovině, asi dvě a pů hodiny od Prahy a přibližně hodinu z Brna. Dejte vědět, kdo byste měl zájem o společnou dopravu. 

---

Strašidelný dům - napsala Andrea Dudaško

Vždycky, když jdu kolem, snažím se nezpomalovat, ale stejně si všimnu toho špinavého květináče na okně, do kterého lidé občas házejí drobné. Někteří kolemjdoucí tím prý pomáhají staré majitelce domu, i když člověk má spíš pocit, že se ty mince ztratí někde v nánosu prachu a hlíny.
Ten starý cihlový dům s omítkou rozpraskanou tak, že z ní na mnoha místech lezou ven tmavé, vlhké cihly, působí mezi moderními budovami jako zapomenutý zbytek něčeho, co už mělo dávno zmizet. Zdi jsou špinavé, místy zelené od plísně a celé stavení vypadá, jako by se každou chvíli mělo sesypat samo do sebe.

Malebné zátiší - napsala Andrea Dudaško

Vždycky, když jdu kolem, na chvíli se zastavím a do květináčku na okně hodím pár mincí. Vím, že to tak dělají i někteří další kolemjdoucí a pomáhají tím staré majitelce domu.
Ten stařičký cihlový dům s omítkou popraskanou tak, že na mnoha místech vystupují červené cihly, podle některých lidí do moderní zástavby nepatří. Mně se ale zdá, že má zvláštní kouzlo – jako by si z jiného času přinesl klid, který se tu už skoro nevidí.
Domek patří staré paní. Osobně ji neznám, ale pokaždé ji vidím sedět venku a usmívat se. Nemá už zuby, přesto je její úsměv srdečný a překvapivě nakažlivý. Stačí na ni chvíli pohlédnout a člověk má pocit, že se svět na okamžik zpomalil.

Prach a štěrk a cosi bílého - napsala Magdaléna Rendlová

Kam se podíval okolo byla pouze hlína, kameny a seschlé stromy. Vzduchem se proháněly hlasy větrných meluzín a sem tam mu okolo hlavy zabzučela moucha. Kromě toho slyšel kručení v břiše, kterého se už posledních pár dní nebyl schopen zbavit. 

Na putování vyšel se zásobami na týden, ty však zkonzumoval za necelé dva dny. Zapomněl při plánování jídla zvážit svůj obvyklý apetit. Žádné obchody po cestě nepotkal. Na mapách jich sice bylo mnoho, ale když dorazil do těchto končin zjistil, že telefon mu v mnohém lhal.

Padaly hvězdy - napsal Lubomír Hanzlík

Padaly hvězdy tobě na ramena sluncem něžně opálená

Padaly hvězdy tobě do vlasů a bůh se tiše díval na krásu

Padaly hvězdy tobě do klína a byla nultá noční hodina

Padaly hvězdy nad Vltavou a měsíc tiše tančil valčík nad tvou hlavou

Padaly hvězdy nad noční Prahou a milenci a milenky rychle a tiše spěchali za zábavou

Padaly hvězdy nad tvou hlavou a levá ruka v tichém rytmu doteků trochu nedbale střídala pravou

Padaly hvězdy tiše mezi teplými kapkami letního deště

Milování - napsal Oldřich Voženílek

Miloval jsem rodiče
Byli jako z čítanek
Oldřich a Božena

Miloval jsem bez klíče
Od vichřice po vánek
Janičky zejména

Milování o ničem
Není ani pro spánek
Trápení ozvěna

Miluje i dobytče
I oběti kudlanek
Smrt je tak bezcenná

Milování do skonání
Po ránu i v noci
Bez pochyb a bez váhání
Je geniem loci

Typy autorů a jejich silné a slabé stránky - připravila Klára Dvořáková

Existuje několik různých modelů „typů autorů“. Nejčastěji se ale mezi spisovateli a lektory tvůrčího psaní používá rozdělení na čtyři základní autorské archetypy podle toho, jak člověk tvoří příběh a přemýšlí při psaní. Různé školy používají trochu jiné názvy, ale princip bývá podobný.

Zajímavé rozpoznání podle chování a toho, co často říká:
Architekt: „Potřebuji si to nejdřív rozvrhnout.“
Objevitel: „Nevím, co se stane dál, a to mě baví.“

VĚŠTBA - napsal Jiří Wilson Němec

Vzpomněl jsem si na cikánku, která mě přepadla ve vinárně U Labana. Dopíjel jsem dvojku rulandského, když se bez optání nasunula do plyšového boxu ke mně.
„Dobrý den, mladý pane. Když dovolíte, řeknu vám, co vás čeká v životě. Dejte mi ruku.“
„Dobrý den. Děkuji, ale nechci. Já na věštění nevěřím. Navíc určitě nevěštíte zadarmo, že? Navykládáte mně nesmysly a budete chtít stovku, nebo i víc.“
„Pane, jenom dvacet korun. Dvacet korun není nic za pravdu. Nemám pravdu?“
Pravda za dvacku? Zapřemýšlel jsem. Potvora, zviklala mě.