 |
| Kristina Bártová, Fakulta designu a umění v Plzni |
Jednou malíř namaloval obraz, kterému kralovaly žlutá a modrá.
Plátno ožilo barvami a milovníci umění chodili obraz dlouho obdivovat.Když se jednoho dne zavřely dveře za posledním návštěvníkem výstavy, nemohly to už ješitné barvy vydržet a začaly se hádat, která z nich má na malířově úspěchu větší zásluhu.
„Beze mne by obraz byl smutný a šedivý! Já jsem lékem na pohodu a radost,“ tvrdila modrá barva.
„Já jsem barvou slunce a energie, nedala se žlutá. „Přináším lidem pocit štěstí.“
A tak se barvy, ve jménu pohody, radosti a štěstí, hádaly a dohadovaly, až se nakonec popraly.
A jak se tak praly, smíchala se žlutá barva s modrou, až vznikla barva zelená.
„Tak to vidíte,“ radovala se zelená, „je vymalováno! A pak mi tvrďte, že taková krásná hádka nikam nevede!“
Poučení: Když se dva hádají, třetí se směje.
