Nová maminka si asi takový dar přála, pomyslel si Kryštůfek i když vůbec netušil, co to znamená. Ale maminka si ten dar musela moc dlouho přát, když na něj v novém dětském pokojíčku čekalo tolik hraček. Kryštůfek byl štestím bez sebe, ještě nikdy neměl vlastní pokojíček a v těm tolik hraček. Vyskočil mamince kolem krku a rozhodl se, že už jí nikdy nepustí. I maminka Kryštůfkovi slíbila, že ho nikdy nepustí a on o tom ani na chvilku nezapochyboval.
Aby ukázal mamince, jak jí má rád, nosil jí květiny. Paní sousedka měla krásné kytičky na zahradě a Kryštůfek dlouho vybíral, které by se mamince líbily. Maminka měla radost, ale když zjistila, jak k nim Kryštůfek přišel, moc se rozlobila. Kryštůfek to nechápal, vždyť jich má sousedka na zahradě tolik a mmůže kdykoliv vysázet nové. Protože chtěl, aby se už maminka nezlobila, rozhodl se Kryštůfek, že jí namaluje obrázek. Radost z něj měla velkou, ale když jí po nějaké době chtěl namalovat další, ještě hezčí, maminka se zase rozzlobila. Nevěděl, proč se mamince nelíbí, ale maminka stále křičela, jak to pro ní byl důležitý papír. Kryštůfek byl zmatený, maminka na něj pořád křičela a on jí vůbec nerozuměl. Říkala pořád dokola složitá slova jako "smlouva" a "klient" a "unikátní", až se z toho Kryštůfkovi motala hlava a začal plakat. Maminka, místo aby Kryštůfka utišila, šla ven z pokoje a zabouchla dveře.
Kryštůfek tedy přemýšlel, čím by maminku skutečně potěšil a tak si řekl, že jí udělá večeři. Sice ještě nikdy nevařil, ale často koukal na sestru Alici, jak míchá polévku a on jí pomáhal krájet zeleninu. Moc ho za to sestra Alice chválila, a tak doufal, že ho pochválí i maminka. Otočil kolečkem na sporáku, a když viděl, jak se plotna zahřívá, podíval se do lednice, co by do té polévky přidal. V tom ho vylekal obrovský plamen, který se rozrůstal po celé kuchyni, lezl přes utěrku, spolkl celou záclonu a vyvolal šílené houkanípo celém domě. Kryštůfek se vylekal, přes tvář mu kutálely slzy a rychle utíkal do svého pokojíčku, kde plakal a plakal, až usnul.
Probudil se a rozhlédl se kolem sebe. Nevěděl, jak dlouho spal, ale to ho netrápilo. Kryštůfek nevěděl, kde je. Pak si vzpomněl, že to tady vlastně zná. Sestra Alice otvřela dveře, sesdla si na kraj postýlky a podala Kryštůvkovi snídani. Zeptal se jí, kde je maminka a sestra Alice ho se svým hřejivým úsměvem v obličeji pohladila po tváři. Řekla mu, že maminka musí pracovat a že teď chvíli zase bude s ostatníma dětma. Kryštůfek vstal, šel se umýt a pořádně se učesal, aby se mamince líbil a aby se na něj už nezlobila. Pak si sednul k oknu a začal jí vyhlížet. Až se vrátí, slíbí jí, že už bude hodný a už jí žádné dárky dělat nebude. Je to přece maminka, ta se dlouho zlobit nebude. Najednou si Kryštůfek vzpomněl na sen, který se mu v noci zdál. Maminka a sestra Alice v něm stáli vedle jeho postele a maminka s pláčem říkala, že si myslela, že to s takovým dítětem zvládne a že se spletla. Kryštůfek si řekl, že na ten sen radši rychle zapomene. Maminka přece slíbila, že ho nikdy neopustí.
