Tereza Koutníková, Fakulta designu a umění v Plzni |
Jednou klidně plaval rybníkem a uviděl žabáka. Žabák udělal pár temp a pak, naprosto přirozeně, vylezl z vody na břeh a pokračoval skoky do křoví. To kapra zaujalo. Už dlouho toužil zažít něco vzrušujícího a obojživelný život ho lákal. Další dny trávil kapr sledováním žab v okolí a snažil se ve vodě napodobovat jejich pohyby na souši, aby byl na svou akci připravený.
Když si myslel, že má natrénováno, plaval ke břehu. Po cestě potkal žabáka a dali se spolu do řeči.
„Hej ty, žabáku, víš, že ode dneška jsou i ryby obojživelné?“
Žabák se zarazil.
„Natrénoval jsem si vaše pohyby a jdu se kouknout na břeh. Na jeden nádech to zvládnu, bude to jen chvilka. Stanu se tak první rybou, která stanula na souši.“
Žabák se zamyslel a říka:
„No počkej, ale to není dobrý nápad. Neumíš si představit, kolik je na souši nebezpečí. Buď rád za svůj rybník a neriskuj.“
To kapra naštvalo, kritiku neměl rád a plán měl přeci tak krásně vymyšlený! „Ále, snažíš se mě jen odradit.“ Odsekl kapr a bez rozloučení odplaval.
Těsně před břehem máchl ploutví a vyšvihl se do bláta. Bylo to úplně jiné, než jaké čekal, ale cítil se velice dobře, že se mu pokus podařil. Jak pyšně ležel v blátě a vzduchu měl stále dost, rozhodl se svůj výkon ještě více zdokonalit. Několikrát sebou plácl a dostal se dále od břehu, aby se pořádně rozhlédl a měl doma co vyprávět. Jenže jeho pohybů si všimla volavka, neváhala, přiletěla a jedním rychlým pohybem kapra vzala do zobáku a odnesla si ho do hnízda. Jak to s kaprem dopadlo si dokážete domyslet.
Poučení: Pýcha předchází pád. A ne vše, co ostatním závidíme, je opravdu tak skvělé.
Na kurzu Tvůrčí psaní podle Lustiga napsala Monika Obojková
Na kurzu Tvůrčí psaní podle Lustiga napsala Monika Obojková