Tráva prorůstá kameny terasy a ty se pomalu uvolňují z betonu. Seschlý živý plot lemují zarostlé záhonky. Jedna květina vedle druhé a každá jiné barvy, celé je to proložené různými bodláky a pampeliškami. Na vysokém trávníku jsou obrovské ostrovy seschlé žluté traviny a skrz tu zelenou prorůstají prašivky. Mech se jal zakrýt celé staré pískoviště, ze kterého již nebylo vidět vůbec nic. Kdybyste nevěděli, že tam bylo, neviděli byste ho. V rohu zahrady se tyčí vysoká třešeň.
Její kůra je zšedlá a už dávno neplodí žádné třešně. V ní našli zalíbení mravenci. Jeden za druhým pochodují po stromě tam a zpátky, snášejíc seshora nejrůznější předměty, které byly možná kdysi třešněmi. Ze stromu trčí doprava jedna větev mnohem delší než ostatní a hned pod ní je ve stromě jakoby díra. Vedle kmenu je vykotlaný pařez a v něm hnízdí vosy. Celý je dutý a nepřála bych vám do něj snad kopnout, hned by se na vás sesypala vosí rodinka. Je zde ještě jeden záhon. Je úplně v rohu, v přítmí stodoly. Tohoto záhonu se zmocnil trnitý keř a pomalu dusil všechny barevné květiny.
Záhon je obložen špalky, které už dávno začal poskvrňovat čas. Rozkládá jejich těla a pomalu je utápí ve vlhkosti. Když jedno z nich zvednete, můžete si všimnout obrovského mravenčího úkrytu. Celé mraveniště se patrně nachází pod půlkou této zahrady. Můžete si trochu poskočit a hned uslyšíte, že to pod zahradou pěkně žije. Mravenci začnou vybíhat ze země a nosit materiál na spravení podzemního úkrytu. Hluboko v živém plotě se schovává zrezlá branka, která už nebyla používána několik let. U ní můžeme pozorovat i zbytky staré houpačky, která dříve visela na třešni, ale nyní je jen pohozena v hluboké trávě. Tahle zahrada by potřebovala péči, hodně péče. A možná i trochu lásky.
Na kurzu Tvůrčí psaní podle Lustiga napsala Jitka Bláhová.
