 |
 |
| Jana Hylmarová, Fakulta designu a umění v Plzni |
„Prosím tě! Ty, že blikneš a všichni stojí? To bych chtěla vidět! To umí každá babka na přechodu. Vlítne tam a taky všichni stojí. A ještě u toho hvízdají gumy. JÁ když se rozsvítím, tak všichni jedou! A to je něco! Několik pruhů najednou a všichni na můj povel: HNNN, HNNN...!“„Abys ty mohla dát povel k jízdě, tak nejdříve musí zastavit,“ nedala se červená. „A to umím jen JÁ!“
„Neumíš, kdyby před tebou nebyla oranžová, tak akorát nabouraj,“ posmívá se zelená.
„Holky, nechte toho a přestaňte se hádat. Já to tady sama neublikám,“ skočí jim do toho oranžová celá zadýchaná. „Ono to sice jede i bez vás, ale já se takhle vůbec nezastavím."
Poučení: Většinou maká nejvíce ten, o kom je nejméně slyšet.
