O lišce a ovci - napsal Ondřej Pohanka

Autorka: Elisa Speváková

Na svahu se pásly ovce a jedna z nich vyšla si na kraj pastviny, kde začínal les. V noře pod starým
dubem, kousek od kraje lesa, žila liška a když viděla ovci, lichotila jí a zvala k sobě.

"Ovečko, podívej, mám tu jemné lístky z nových větviček a na tvé pastvině je už tráva celá ojezená."

Ovce zašla za liškou na návštěvu a pojedla u ní dobrých větviček s čerstvým listím, přátelsky se pobavili a dobrou chvíli spolu měli. Když ovce odcházela, liška jí praví.

"Přiveď s sebou příště i své přítelkyně, připravím větší hostinu."

Ovce se vrátila na pastvinu a pověděla o hodné lišce i svým přítelkyním, beranovi neřekly ale nic.

Dalšího dne přišly ovce k lišce na návštěvu, a liška ovce dobře pohostila. Čerstvé větvičky ovce pojedly, přátelsky spolu pohovořily a dobrou chvíli spolu měly. Když hostina skončila, ovce se chystaly k odchodu, liška se s nimi hezky loučila. Poslední odcházela mladá ovečka a jak šla kolem lišky, liška ji vzala pod krkem, ovečka jen lehce zabečela. Ostatní ovce s hrůzou prchly na pastvinu k beranovi.

Z toho plyne poučení, že žádný oběd není zadarmo.