Štědrá noc - napsal Jiří Ryvola

Autor: Jiří Ryvola

Stál na refýži nedaleko divadla. Byla zima a tma. Jen spoře blikající žárovka pohybující se sem tam sehrávala roli jakéhosi majáku. Na jízdním řádu zjistil, že tramvaj ujela před deseti minutami. Do místa přespání pojede až za hodinu. Co teď? Čekat nebo doufat ve štěstí v podobě taxíku. Vrátit se do zahuleného divadelního klubu se mu moc nechtělo.
Mezitím se objevila drobná postava v pánském klobouku zachumlaná do kabátu. Byla to žena, obličej schovaný za velkými brýlemi v tmavých obroučkách. Působila smutně a přesto trochu komicky. Když přišla blíž, řekl jí, že tramvaj jen tak nepojede. Odpovědí bylo kývnutí hlavou doprovázené třasem, který zřejmě neměl příčinu jen v zimě. Postupně zjistil, že se jedná o zadržovaný pláč. Pevná náruč pomohla.

Zahřála i chránila. Intuitivní čin muže, který měl pocit, že je to žádoucí. Schoulila se jako do peřin a pevně se přitiskla k nabídnuté opoře. Pro slzy se uvolnila stavidla.

Měl touhu a potřebu jí říct slova útěchy. Nic opravdového ho nenapadlo, jen samé banality. O to víc ji přitisknul, jakoby chtěl tělem říct, na co se mu nedostávalo slov. Ona to zřejmě pochopila a téměř se vpila. Stáli tam takto chvíli jako sousoší. Její pláč ztrácel na intenzitě a on mlčel. Jejich semknutí jakoby vytvářelo změnu pocitů. Přimknuté tělo změnilo pocit soucitu v touhu po ženě. Touha sílila a pláč ustával. Jakoby se obě těla tiše a opatrně domlouvala bez použití slov.

 

Najednou ji popadl za ruku a spěchal k vratům starého činžovního domu. Azyl v pusté ulici. Ona se vůbec nebránila, naopak se snažila držet krok a ruku. Ve stínu jakéhosi starého prostoru s popelnicemi se jejich napětí změnilo v cosi, kde rty a ruce hledaly hladově to, po čem toužily. Tato divoká a vášnivá předehra netrvala dlouho. Vzal si ji na schodech do sklepa. Bylo to až brutální, kdyby ona vstřícně nespolupracovala. Jako krátký, ale obrovský výbuch sopky. Jako kdyby oba byli smyslu zbaveni.

Na odchodu se opět schoulila a přitiskla. „ Škoda, že to bylo v takovém prostředí“, řekla a nenápadně hodila kalhotky do jedné z popelnic. Vyšli ven a zima s nimi roztřásla.

Jako mávnutím kouzelného proutku se objevil taxík. Spíš impulzivně, než s rozmyslem nasedli. On se zachumlal k ní a v duchu se probíral tím , co před chvílí událo. Teplo a tichá hudba, občas přerušená její navigací ho uvedla do meziprostoru.

Ze svého rozjímání se probral až v bytě. Obrovská místnost, plná knih a tiskovin všeho druhu. Klavír, který vévodil uprostřed byl obložen hromadami, zřejmě partitur. Postupně nastaly okamžiky, které umožnily očistu těla i ducha. Noc proběhla v nádherném žensko-mužském a mužsko-ženském dialogu, který uspokojil všechny smysly.

Ráno vedle vydatné snídaně ležela svačina s telefonním číslem. Byla to štědrá noc, bez ohledu na datum. Oba byli velmi bohatě obdarováni.