Ilustrace: Vít Kovář, fakulta designu a umění v Plzni |
„Co si myslíš, že tady děláš, ty oranžová hrůzo?“ ušklíbla se vila.
„Jen se neboj, drahá vilo, za chvilku nás tu bude víc!“ A jak řekl, tak se i stalo. Lidé okolní vily strhli a mezi paneláky nakonec zůstalo sotva pár starých domů.
Naše vila se ale nebála. Paneláky stavěli narychlo a ve své výšce se jim bude větru těžko odolávat. Po letech se začaly paneláky opravdu rozpadat.
Naše vila se ale nebála. Paneláky stavěli narychlo a ve své výšce se jim bude větru těžko odolávat. Po letech se začaly paneláky opravdu rozpadat.
„Pořád tak sebejistý, oranžádo?“ posmívala se paneláku vila. „Přeci jenom my staré domy jsme alespoň postavený pořádně. Myslím, že tu budeme o mnoho let déle než...“ nestihla vila doříct. Demoliční koule už jí vlétla do úsměvu.
Poučení: Ne vždy vše skončí tak, jak očekáváme.