 |
| Zdroj: pixabay.com |
Dívám se přes plot na svoji dceru a přemýšlím nad argumentem ne.
Ne, nejde to, opravdu to nejde, nemůžeme, v žádném případě, nepřipadá v úvahu, ani náhodou. Někdy byla odpověď více konkrétní, máme malý byt, v bytě by se trápil, nemáme zahrádku, v paneláku být nemůže, nemáme auto, nemohli bychom jezdit na víkendy, nemohli bychom jezdit na dovolené. Došlo i dokonce na - jedině přes naše mrtvoly, ale vůbec nejhorší varianta odpovědi rodičů byla, protože jsme tak řekli! Na tu se hledal, i v naší početní přesile, protiargument nejhůř.
Nepomáhalo nic, prosby, slibování, škemrání, žadonění, smlouvání, ani pláč a slzy, slzy a pláč. Nezabraly každoroční dopisy Ježíškovi, přání k narozeninám, naše společná přání k narozeninám i k svátkům, nic. Zůstávali proti nám třem ve shodě, zůstávali neoblomní.
A pak se to stalo. Našel si nás sám, v létě na dovolené u jezera. Přidal se nenápadně, pobíhal kolem, zkoušel vodu, nejprve nesměle, pak s plnou parádou až po uši, bavil celé okolí. Při odchodu z pláže nás doprovázel, nikdo jiný tam ostatně stejně už nezbyl.
Připojil se dobrovolně, ale neústupně, věty typu běž domů, kde máš pána, utíkej pryč, huš, mazej, jedeš domů, jakoby neslyšel. Vesele poskakoval okolo a především kolem mne. Doprovodil nás až k chalupě a už se od ní nehnul. Spal před stavením, protože dovnitř nesměl, žrádlo si vzal, ale podrbat se dlouho nechal jen ode mě. Nevybral si mého staršího, ve všem tak příkladného bratra, ani mladší nejroztomilejší sestřičku, vybral si mne. Snad pro jistou podobu, pro moji rozježenou kaštanovou kštici, barevně shodnou s tou, jež měl sám na kožichu.
Ovšem odjezd z prázdnin se absolutně nepovedl, opět přišlo ne. A to ne trvalo v našem malém bytě přesně tři dny, tři dlouhé dny mých záhadných a medicínsky nevysvětlitelných 40 stupňových horeček. Pak přišlo uzdravení, táta totiž přivezl Kaštana, a ten s námi zůstal dalších 14 let.
Stojím před domem na své zahradě a za plotem si hraje dcera se sousedovým psem, respektive jejich fenou a šesti štěňaty. Tati, já bych strašně, strašně moc chtěla pejska. Tuhle psí holčičku, ještě není zadaná, prosím, tati, prosím. Já bych se o ni starala, uklízela bych a ve škole budu mít samé jedničky. Tati, dejte mi ji k narozeninám nebo k narozeninám a k svátku dohromady, tati, prosím, tati…
