Královna nabrala výšku, z pozemního seřadiště už ji není téměř vidět. Tomáš se s rotou připravuje na start. Věděl, že je zde naposledy a domov už nikdy neuvidí. Nemohl však odolat její výzvě. Když ji poprvé spatřil, uslyšel její příslib, věděl, že udělá vše, aby se dostal mezi vyvolené. A to se mu podařilo.
Dvacet sekund do odletu.
Že by mohl žít déle, kdyby se narodil do jiné třídy? Že nemusí přinést oběť nejvyšší? Že jen využívá jeho citů?
Od jejího příchodu takové otázky neexistují. Jen příprava na dnešní let. Odměnou je mu ona: Královna. To pro ni dýchal. To po ní toužil. To pro ni byl připraven umřít.
Start.
Okamžitý vertikální vzlet přehlušil zvuky letního dne. Po povrchu louky klouzal jejich stín. Zaujal svou pozici na levém křídle a letka se velmi rychle přiblížila ke Královně. Několik minut jim jen vítr svištěl kolem jejich křídel. Jeho pohled byl upřený na ni a čekal na svou chvíli. Minuty se vlekly. Koutkem oka zachytil, že pravé křídlo letky už zmizelo téměř celé.
Teď dostal pokyn on. Vyvrcholení jeho krátkého života je zde. Tělo se mu začne chvět. Odjistí raketu. Udělá manévr, přiblíží se k cíli. Chce si být jist, že zasáhne. Že jeho linie neskončí zde, ale bude mít budoucnost. Má jen jednu šanci.
Jejich těla se dotknou. Poprvé a naposledy. I přes chlad jejich pruhovaných štítů je ve varu. Vystřelí.
Exploze euforie a bolesti se mu rozlije po těle. Touží vědět, zda zasáhl, ale to mu už není souzeno nikdy zjistit. Poryv větru ho odvál z dráhy. Chce křídly upravit let, ale zjišťuje, že je už nemůže ovládat. Začal nekontrolovaně padat. Pak ji ještě jednou zahlédne. A pak se rozhostí ticho.
Mrtvé tělo trubce dopadne na zem nedaleko úlu.
Poučení 1: „Milovat včelí královnu lze jen jednou.“
Poučení 2: Můžete ji milovat a obětovat jí vše. Nikdy však nebudete mít záruku, že ona bude milovat vás.
