Medvěd a tchoř - napsala Dana Emingerová

Ilustrace: Oldřich Holinka,
Fakulta designu a umění v Plzni

Šel medvěd lesem a zvesela si broukal po dobrém, ale trochu nadýmavém obědě. 

Když dorazil na mez k potoku, kde bydlel starý tchoř, už se při skoku přes vodu neudržel, vyšla rána a za bystřinou se rozhostil smrad, jako by na paloučku chcípla Lochneska.
„Fúúúj, to je puch,“ vybíhali z děr krtci a myšky, pryč pádily veverky i starý jezevec. Jen jediný tchoř neutekl. Mrkl na rozpačitého medvěda a povídá: „Beru to na sebe.“ 

Medvěd na to neřekl nic. Pak si zacpal nos a zařval na celý les: „Fúúúj, ten tchoř ale smrdí.“ A utíkal pryč.

Poučení: Nevděk světem vládne.