Jednoho dne se rozhodla, že půjde ochutnat vodu z jezírka, ale nechtěla tam jít s mamkou ani se starou tetou. „Přece mi pořád nebudou radit co a jak“, řekla si. Došla k vodě a zjistila, že přístup k ní je po nočních deštích hodně kluzký a příkrý. „Mohla bych se vrátit a poradit se, ale několikrát už jsem tady pila a určitě to zvládnu“, povídá si.
Opatrně sklonila hlavu, ale najednou jí podjely přední nohy a byla celá pod vodou. Hrabala kopýtky a snažila se dostat nad hladinu. Marně. Naštěstí šli kolem dva žirafáci ze stáda a začali volat „Pomoc, pojďte sem někdo!“ Přiběhli zachránci, hroši skoro utopenou žirafku nadzvedávali a sloni ji tahali ze břehu choboty.
Vypadala jako zmoklá slepice a beze slova si nechala od maminky vynadat: „Kvůli svojí namyšlenosti ses mohla utopit, holka dlouhokrká. Už tam nikdy nechoď sama!“
Poučení: Pýcha předchází pád.
