 |
Což o to, výborné jídlo tam určitě bude, lahodný mok také, sem tam nějaký vtip padne, ale ta rodinná pohoda je jen v mých představách. Nevím, jestli je to problém jen naší rodiny, nebo to takhle mají všichni, ale naše oslavy se točí okolo jedné jediné osoby. Tou je naše babička.
Naši babičku nikdy nepřehlédnete, pokud by někdo mohl přehlédnout její plnoštíhlou postavu, určitě nepřeslechne její hurónský smích. Jak se říká, její všude plno a za každou cenu na sebe strhává pozornost. Není to však vtipem, kde by byl naplno využit její smích. Není to ani vyprávěním strastiplných dobrodružství, které zažila jako mladá zapálená komunistka, a navodila tak příjemnou rodinou atmosféru, jak by se na spořádanou a veselou babičku slušelo a patřilo. Ne! Naše babička se našla v kontinuálním provokování naší rodiny. Musím konstatovat, že je v tom opravdu dobrá.
Když se jí nedaří poštvat strýce proti tetě nějakou povedenou pomluvou, vytáhne z rukávu rýpání. Vyhlédne si v davu oběť a tu stupňovitě polehoučku oťukává, dokud nezačne reagovat. Všichni v rodině jí známe, všichni víme co má za lubem, všichni víme, že se musíme oprostit od veškerých reakcí a nedělat jí tím radost. Nejde to! Dá se říci, že je to její Rachmaninova třetí, její mistrovské dílo, před kterým není obrany ani úniku.
Nejvděčnější obětí je určitě moje máma. Je to typický natlakovaný hrnec, který bouchne, jen když se dozví, že musí jet na rodinou oslavu a setkat se se svojí milovanou tchyní. Babička na ní používá léty odzkoušenou frázi “Jaruš, podej mi prosím …. nebo raději ne, já si to podám sama”. Což o to, něco chce podat, rozmyslí si to a nakonec si to podá sama je v naprostém pořádku. Není na tom nic, co by mělo přivést mou mamku k výbuchu, dokud babička nepřidá rýpavou špičku “máš levé ruce!”. “Bum”!
Když už jedu na rodinnou oslavu s tím, že nebudu babičku poslouchat, nebo ještě lépe budu se jí vyhýbat a budu si chtít užít dobrého jídla a lahodného moku, vždy vás někdo vtáhne do aktuálních rodinných problémů, které babička vyvolává. Na oslavě se většinou vytvoří tři skupinky. V první babička do někoho rýpe a ostatní brání její nebohou oběť. Druhá skupinka si vypráví, co zase babička udělala, komu co řekla. A třetí se snaží pokud možno v klidu najíst a napít, než bude vystřídána účastníky z první nebo druhé skupiny.
Co Vám mám povídat, znám svou babičku a tak se snažím být členem třetí skupiny, ne vždy to jde.
