První zajímavá věc pro mně byly baráky - obyčejné domy, ve kterých bydlí obyčejní lidé, vůbec nevypadají obyčejně jako u nás. Vypadaly nádherně - na rozdíl do špinavých a nudných baráků z mého města. Cítila jsem z nich, jak ulice byly v Praze postaveny s láskou k lidem, kteří v nich budou žít.
Další překvapení pro mě byli lidé. Každý vypadá jinak. Vím, zní to divně, ale z domova jsem zvyklá na to, že většina lidí se obleká do stejných šedo-černých šatů. A všichni mají podobně ustaranou, nešťastnou tvář. V Praze to není o tom, že by všichni šli za nějakými přihlouplými módními výstřelky, ale každý má svůj vlastní názor na to, jak se oblékat, mluvit a vlastně i žít.
Taky jsem tu viděla hodně bezdomovců jako u nás. Připadá mi ale, jako by jim tolik nevadilo, že bydlí pod mostem a nemají nic kromě svého oblíbeného psa. Prostě v mých očích vypadají mnohem šťastnější, než i různí bohatí byznysmanni, politikové a jiní tzv. úspěšní lidé, jak je znám z Ruska.
