 |
| Ilustrace Tomáš Staněk |
A opravdu z mošny ležící na kraji kamenitého políčka se linula vůně, ze které se mu sbíhaly sliny. Opodál se hrbil rolník a sbíral kameny, jeden po druhém.
Stamichmanovi připadalo, že je to nekončená práce, protože kamení bylo rozeseté po celém kraji. Ale ta vůně mu nedala pokoj. „Hmm, buchtu bych si dal. Ty věčné kořínky už mi lezou do zubů a z borových šišek mám zácpu.“
Napadlo ho potají otevřít mošnu a buchty sníst. Ale přemohla ho zvědavost. „Hej, co to vlastně děláš?“ zeptal se upracovaného muže.
„Vždyť vidíš, čistím políčko od kamení, ale vůbec to neubývá. Kdybych tak měl nějakého pomocníka...“ opatrně nadhodil rolník.
„Tak víš co? Já ti pomůžu sesbírat kamení a ty mi za to dáš ochutnat buchtu.“
Plácli si a Stamichman se pustil do díla: ukázal svou holí na kámen a báác, kámen se v tu ránu ocitl na kraji políčka. Po chvíli bylo políčko vyčištěné, a nejenom to - Stamichman z posbíraných kamenů postavil zídku i s výklenkem, kam si rolník mohl schovat chléb a vodu nebo kravku před poledním sluncem.
V kraji se brzy rozneslo, že Stamichman pomůže sbírat kamení a stavět zídky nebo kamenice každému, kdo mu přinese něco dobrého k jídlu. Hospodyně se předháněly, která upeče voňavější buchty. A na políčkách v kraji pod Kralickým Sněžníkem od té doby stojí stovky kamenných stavbiček, kterým lidé začali říkat kamenice.
-------------------------
Stamichman [štamichman] – každé hory mají svého patrona či strážce a na Králickém Sněžníku na Dolní Moravě panuje Stamichman. Je to horský duch, nosí kouzelnou hůl a své lidi v kraji má opravdu rád, jen jim občas provede nějakou tu lumpárnu. Jen tak, aby byla legrace. Samotné jméno Stamichman pochází z německého slova Stamm Gast [štamgast], tedy ten, kdo je někde jako doma a všichni místní ho tam znají. A Stamichman je doma na Králickém Sněžníku. Patří k němu odnepaměti.
Vybrané příběhy nalaznete na Dolní Moravě na Stamichmanově naučné stezce, která by měla spatřit světlo světa již na podzim. Příběhy budou doprovázet dřevěné sochy.
Otázky:
1. K čemu všemu používali místní lidé
kamenice?
2. Kde jste už nějaké kamenice viděli?
Kamenice: 300 let staré haldy a
valy
Kamenice jsou dokonalé stavby,
jejichž základem jsou zdi stavěné na sucho. Němečtí horalé, kteří tyto
impozantní stavby budovali a obdělávali pole kolem nich, nazývali haldy a valy Steinrücken (kamenné hřbety).
Zajímavostí, s níž se jinde nesetkáváme, jsou přístřešky zabudované v haldách a
valech, které sloužily jako úkryty před špatným počasím. Výška a šířka
vstupních otvorů kolísá mezi 1 a 2 metry, hloubka přístřešků je až 630 cm. U Skleného a Malé
Moravy spadají kamenice do doby, kdy bylo Sklené v roce 1689 osídleno.
Lichtenštejnské panství a Brannou, kam obě vesnice patřily, třicetiletá válka
postihla jen málo. Přibývalo tu obyvatel, kteří toužili po půdě. Vrchnost proto
propůjčila poddaným pozemky s kamenitou půdou či dokonce na kamenných mořích,
které byly do té doby zalesněné a ležely na příkrých svazích ve vysokých
nadmořských výškách. Aby lidé vůbec mohli svá políčka obdělávat, nejdřív museli
kameny (často i stovky kilogramů těžké) vysbírat. Snášeli je na haldy a valy.
Uniformita a technická dokonalost kamenic svědčí o tom, že vznikaly podle
jednotného plánu a pod odborným vedením. V mapě tzv. stabilního katastru z roku
1834 jsou haldy zakresleny uprostřed pozemků (neplodné půdy) zhruba v dnešním
počtu. Ve 20. století a hlavně po druhé světové válce ztrácely kamenice
postupně funkci, nahoru už se házely jen menší vyorané kameny. Do současnosti
se zachovalo kamenic s přístřešky dvanáct, některé jsou už hodně poškozené.
