Za rozbřesku se u rybníka narodily jepice. Všechny se hned zrána chystaly na výlet za dobrodružstvím na druhý břeh a po okolí. Jen jedna jepice nechtěla letět s ostatními. Na přemlouvání odpověděla, že se jí teď nechce, že na to bude zítra jistě dost času. A tak zatímco ostatní jepice se kochaly přírodou, ona celý den lenošila na slunci. Pozdě odpoledne se vrátily jepice z výpravy a nadšeně vyprávěly o všem, co zažily. Jepice zalitovala, že s nimi nebyla, ale utěšovala se, že zítra jistě všechno stihne napravit.
Když se začalo smrákat, přišel si čas pro všechny jepice, které se toho rána narodily. Jepice prosila a žadonila, aby jí čas dal ještě jeden den, a bědovala, že je to nespravedlivé, protože nic nestihla zažít. Čas byl ale neúprosný, a i přes její nářky si ji vzal s sebou.
Poučení: Využijme čas, který nám byl dán.
