Je snadný koukat na tenhle vlak, když jedete do Vídně na kávu. Jo. Je to rychlik do Vídně a já si myslim, že v tom městě lidi hlavně pijou kafe. Já ten blankytně modrej vlak znám dobře. Každý úterý ho ráno v pět na Hlaváku v Praze uklízim. Prej to má bejt nóbl vlak – jasně, všude jsou záclonky a koženkový velký křesla a tak, ale kde jsou jako nóbl lidi? Přál bych Vám vidět ty hajzly. Ať tu močej Čehuni nebo Rakušáci je to fuk, všichni hlavně okolo mísy. Papír odmotanej po celý podlaze, a nechápu proč, ale mejdlo je taky všude.
I když ho dolejvám do tý nádobky pokaždý, když tu šůruju. Všechno je to udělaný v plechu. Cídim ty hajzly, aby se leskly a třpytily, ale ty dobytkové pak přijdou a udělaj z toho chlív. Vonítka už jsem přestal dávat. Nosim si je domů, sem je toho škoda. Minule mi to tu dokonce nějaký čuně pomazalo exkrementama, myslim jako hovnama. Ve vlaku do Rakous, chápete to?
Uličky jsou v pohodě, tam se furt někdo pohybuje, tam lidi moc bordel nedělaj, jen se to musí vytřít. Potíže jsou jen s oknama, a to hlavně v zimě. Z venku se okna prostě čas od času mejou, ale to nedělám já, k tomu jsou tu mašiny. Ještě toho trochu. Tak dvakrát do roka se stane, že se někdo poblinká, to může bejt, to nic, blbý je to v první třídě – maj tam na podlaze modrej koberec i v uličce před kupé. Bylo to v březnu a bylo to fakt hnusný. Cídit to byl vopruz a šéfka mi nedala ani pěťák k vejplatě.
No a chuťovka – kupé. Fakt je, že musim rolišit třídy. Asi je pravda, že největší dobytčárny se dějou v druhý třídě. Klasika - zelený koženkový sedačky a sáhneš kamkoli jinam, než je ta nejpřirozenější poloha rukou, a seš vlípnutej do winterfreše. Když dost často neposunuješ nohy, tak se spojíš s podlahou pivkem.
První třída má jen šest křesel v kupé a každej má takovou tu díru na nápoj. Jak si tam jako můžete strčit kolu a pivo a tak. OK, tak se přiznávám, občas to dožahnu. Jenže někdo tam prostě místo piva strčí třeba vohryzek a to nic moc…
Jenže, lidi, já vám něco povim. Já si občas po tom úklidu takhle do jednoho toho kupé sednu a představuju si, jak jedu. Prostě zavřu oči a vidim to. Koukám jako z toho zaoblenýho obdélníkovýho okna a tam se míhaj ty stříbrný řeky, nad kterejma se sklání vrby, lemují je olše a topoly. Pak vesničky a pole ozdobený vlčím mákem a chrpama a tolik krásnejch lesů. Ta naše vobdarovaná Česká země. Fakt nádhera. To byste se mnou měli někdy vidět. Trochu si myslim, že když pak přejedu za tu hranici, tak už to není vono. Prostě nuda. Ale tady u nás…
Takže co chci říct, ten můj vlak, ten krásnej expres do Vídně, je fakt jednička mezi všema. Je to velká výsada takhle tu v pět ráno sedět a snít... Kurva, tady snad někdo nachcal do plechovky od piva!!!
Alžběta publikuje své články na http://pondelickova.blog.idnes.cz