U rybníka blízko lesa si starý lenochod namlouval želví dámu. Chodil za ní každý den, ale želva byla velmi neoblomná a nápadníka stále odmítala. Až po mnoha dnech dvoření se mu konečně poddala a pustila si ho pod krunýř. Právě když jí lenochod vítězoslavně věnoval všechnu svou něžnou pozornost, šel kolem mladý zajíc. Prozpěvoval si a hlasitě dupal.
Lenochoda dopálilo, jak je ruší při té láskyplné záležitosti, a jal se zajícovi nadávat. Ten se mu ale vysmál a utíkal pryč.
A tak ho rozzuřený lenochod začal pronásledovat. Vyrazil za zajícem, jak nejrychleji uměl, avšak jeho nohám nestačil. Zajíc mu v mžiku zmizel z dohledu.
Lenochod byl sice vytrvalý a vydal se v jeho stopách. Zajíc však mezitím oběhl celý les a oklikou se vrátil k rybníku, kde pak vesele pokračoval v tom, co želvák začal.
Poučení: Není radno odcházet od rozdělané práce.
