„Haló, jsme tady správně na oslavě? "„Všechno nejlepší Karle, ty starý pardále. "
„ Jé a máte tady nějaké chlebíčky? “
„Jasně, bez nich by to nebyla ta správná oslava, nabídněte si!“
Hostitelka s radostí pozoruje, jak z talířů mizí chlebíčky šunkové, hermelínové, česnekové, rybičkové i se sardelovým očkem a hosté se dobře baví.
„Teda ta česneková pomazánka píše, teď už ti ani nemůžu dát pusu!"
„Jak děláš ten bramborový salát, je božský!“
„Můžu ti vyndat okurčičku z výstřihu?“
„Jeje, vajíčko mi spadlo na koberec!“
Na talířích už zbývá jen jeden chlebíček, nikdo si ho neodvažuje vzít, automaticky zafunguje zákon posledního chlebíčku, nad kterým se vznášejí myšlenky:
- Poslední ani k…. nebere. -
- Už to nedám, snědl jsem jich asi šest. –
- Vzala bych si, ale všichni se dívají. –
- Nechám ho někomu jinému. –
Hosté obrátí svoji pozornost k oříškům, tyčinkám, mandlím a chipsům.
Poslední chlebíček osiří, smutně zamrká sardelovým očkem: „Proč právě já? To jsem tak nechutný?“
Je tak zoufalý, že se mu sesychá večka a celý se scvrkává. Když už propadá depresi z osamocení, objeví se nad ním čumáček s dlouhými fousy a růžový jazýček ho opatrně olízne.
„Mňau, mňau, to mi chutná.“
A talíř je prázdný.
