Ilustrace Tomáš Staněk |
vrchol Srázné a rozhlédl se po kraji.
„Nic nekalého se dnes v lese neděje,“ zamumlal si pod vousy. „Možná bych se mohl zajít podívat do údolí,“ usmál se pro sebe. V údolí totiž žila mladá dívka a ne jen tak ledajaká. Měla hnědé vlasy jako kmeny stromů a oči zelené jako jejich koruny. Stamichmanovi se na ni více než dobře koukalo a co teprve ty její koláče?!
„Motýlku, zaleť se podívat, co dnes dělá Bětuška,“ poprosil třepotajícího se žluťáska. Ten odlétl do údolí, zatímco Stamichman se vydal k Mléčnému prameni, aby se trochu hodil do gala.
Došel k jezírku, které bývalo někdy čiré jindy trošku bíle zakalené. Bylo to díky vápenci, jenž se občas v prameni objeví. Ten den však byla voda až křišťálově čistá. Stamichman do jezírka vlezl a celý se pořádně vydrbal větvičkou ze smrku. Pak podél potůčku natrhal kytici z devětsilů – prvních poslů jara. A právě v tu chvíli se vrátil motýlek.
„Stamichmane, peče koláče! Bětuška peče koláče!“ Stamichman neváhal a už se řítil po stráni dolů do Králíků. Je div, že to před mlýnem ubrzdil. Mlynář měl čtyři dcery, ale jenom Bětuška uměla péct tak dobré koláče, až se sliny sbíhaly.
„Stamichmane, říkala jsem si, kdy se zase ukážeš,“ usmívala se na něj Bětuška z okna a už mu podávala ještě teplé tvarohové dobroty.
„Bětuško, za ty tvoje koláče já bych vyměnil snad i celý Králický Sněžník.“
-------------------------
Stamichman [štamichman] – každé hory mají svého patrona či strážce a na Králickém Sněžníku na Dolní Moravě panuje Stamichman. Je to horský duch, nosí kouzelnou hůl a své lidi v kraji má opravdu rád, jen jim občas provede nějakou tu lumpárnu. Jen tak, aby byla legrace. Samotné jméno Stamichman pochází z německého slova Stamm Gast [štamgast], tedy ten, kdo je někde jako doma a všichni místní ho tam znají. A Stamichman je doma na Králickém Sněžníku. Patří k němu odnepaměti.
Vybrané příběhy nalaznete na Dolní Moravě na Stamichmanově naučné stezce, která by měla spatřit světlo světa již na podzim. Příběhy budou doprovázet dřevěné sochy.
Mléčný pramen
Krasový pramen dostal jméno podle bílého zakalení vody po povodních. To pravděpodobně souvisí s odplavováním uhličitanu vápenatého, který pochází z krasových hornin podzemích jeskyní dlouhých nejméně 1,5 km, v nichž o 86 m výše mizí potok Poniklec. Voda vytéká na povrch pod tlakem ve výšce 750 m.