Stamichman a houbaři - Jitka Schmiedová

Ilustrace Tomáš Staněk

Stamichman miloval houby. Krásně ve vlahém lese voněly a ještě lépe chutnaly jeho mlsnému jazýčku. Krásných kloboučků v jeho lesích rostlo tolik, že se o ně rád dělil i s lidmi z údolí.
Každé léto otevíral svůj revír mnoha návštěvníkům, aby si té hojnosti také užili. Pozoroval od svítání do soumraku houbaře i s jejich dětmi, jak vášnivě sbírají hřiby a kozáky. Občas sestoupil z výšky svých kopců, pozdravil se s turisty a ochutnával jejich smaženice v tábornických osadách.

Někdy se stalo, že zlobivé děti do hub kopaly, až se zničené kloboučky smutně povalovaly po stráních. To pak Stamichman nelenil a přičaroval vandalským houbařům do košíků mezi nasbírané hřiby jeden hořčák, protože věděl, že díky tomu těm kazisvětům večer zhořkne celá smaženice.
A když někdo odhazoval v lese odpadky, proměnil mu polovinu nasbíraných hub v kameny, aby košík pořádně ztěžkl a nedal se unést.
Stamichman dodnes ve svých horách vítá početné návštěvníky a jejich děti, ale jen pokud se v lese chovají jako ohleduplní hosté. Pokud tomu tak není, stává se krutovládcem a každého po zásluze potrestá.

-------------------------
Stamichman [štamichman] – každé hory mají svého patrona či strážce a na Králickém Sněžníku na Dolní Moravě panuje Stamichman. Je to horský duch, nosí kouzelnou hůl a své lidi v kraji má opravdu rád, jen jim občas provede nějakou tu lumpárnu. Jen tak, aby byla legrace. Samotné jméno Stamichman pochází z německého slova Stamm Gast [štamgast], tedy ten, kdo je někde jako doma a všichni místní ho tam znají. A Stamichman je doma na Králickém Sněžníku. Patří k němu odnepaměti.
Vybrané příběhy nalaznete na Dolní Moravě na Stamichmanově naučné stezce, která by měla spatřit světlo světa již na podzim. Příběhy budou doprovázet dřevěné sochy.