Kdesi v Číně, v temné uličce na periferii jednoho velkoměsta žil osamoceně chudý rolník. Pracoval od rána do noci a neměl žádné přátele. Jednou se mu stalo, že potulný kocour zachránil jeho jediný pytel rýže před stádem hladových myší. Zemědělec za to kočce nalil trochu mléka a hned se skamarádili. Kocour se mu stal jedinou oporou pro chvíle samoty a smutku. Spolu jedli, spolu chodili na pole, spolu usínali i vstávali.Po jistém čase se kocourek zalíbil jednomu místnímu lichváři. Ten pozval kocourkova chudého pána do svého velkolepého sídla a narámně ho pohostil.
Chudý Číňan byl nadšený, ba co víc, slyše, že může přijít příští týden na hostinu znovu. Jen, že má vzít sebou i tu svou kočku. Za týden se tedy k zbohatlíkovi opět vypravil – i s kocourem. Oslněn neskutečnými hody záhy zcela zapomněl na svého zvířecího druha.
Ten byl mezitím lichvářovými poskoky lapen, zpracován a upečen. Vzhledem k poměrům, v nichž žil, bylo kocourovo maso tužší. Tak se přihodilo, že jenom co natěšený boháč do pečínky kousl, vylomil si zub. Okamžitě nechal chuďase vykázat pryč.
Ten, brutálně přejeden a přepit, vzpomněl si na svého kočičího kamaráda až za pár dní. Dostal totiž hlad a chtěl si uvařit alespoň rýži. Celý pytel však mezitím snědly myši.
Poučení:
Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohy zláme.
Děláš-li si nové přátele, nezapomínej na staré.
