Zvířecí obyvatelé lesního království přemýšlejí, jak podat medvědovi, tj. svému vládci, pravidelnou písemnou informaci o současném stavu lesního království.Lišák říká: „Napsal bych toho raději co nejméně a nejjednodušeji, stejně to nebude číst. Musíme dát pozor, aby to bylo naprosto srozumitelné a jasné, nebo se na nás medvěd naštve a sežere nás“.
Jelen praví: „Vím, že to v lese není nic moc. Raději bych tam ale nedával něco negativního, to se medvěd rozčílí a sežere nás.
Mělo by tam být, že se mají všechna zvířata v lese moc dobře, mají hodně jídla a se svými sousedy i s vládcem jsou moc spokojena“.
Zajíc chvíli přemýšlí a pak navrhne, aby si každý napsal zprávu sám, a postupně jí vždy za sebe medvědovi přečetli.
Liška přečetla své dva nic neříkající odstavce, jelen všechno pochválil, ale zajíc napsal, že už toho má dost, nemá co jíst, bojí se vylézt z pelechu, protože v lese není pořádek a bezpečno a mezizvířecí vztahy jsou velmi špatné.
Medvěd se zamyslí a poděkuje za informace. A tady se bajka rozdvojuje podle úrovně osvícenosti lesního vládce a čtenář si může tuto úroveň dosadit.
1. varianta: Zajíce okamžitě povýší na místo svého prvního rádce a ostatní zvířata na místě sežere. Z toho plyne poučení, že je třeba vždycky mluvit pravdu v duchu přísloví „Lež má krátké nohy“.
2. varianta: Pochválí lišáka i jelena a štědře je odmění a zajíce si dá ke svačině. Z toho plyne poučení, že pro pravdu se každý zlobí.
