„Tady krmení a vodu nenosí ošetřovatelé? Kdo se tu o vás stará?“ Starší klisna se na ni s údivem podívala. Odkud se tu vzala? Spadla snad z višně? Nespadla. Jen od svého narození nepoznala nic jiného, než malý výběh v zoologické zahradě s cedulkou
Kůň Převalského. Teď si však v poušti Gobi s cizím stádem připadala ztracená. Svět, jak ho znala, pro ni skončil. Vypadala tak zoufale, že se na to starší klisna nemohla koukat. „Tak pojď, něco ti ukážu“ pobídla ji. „Ochutnej tuhle trávu, ta je nejlepší. A tady v těchhle listech je nejvíc vody“. Mladá klisna opatrně uždíbla kousek trávy. Hm, je to jiné, než seno, které dostávala, ale je to dobré. „A teď se pořádně nadýchni. Cítíš ten vzduch z pouště? Tady jsi doma.“ Mladá klisna nasála vzduch do nozder a pocítila zvláštní chvění ve svalech, které ji nutilo k pohybu. Pohodila hlavou a rozběhla se pouští. Hříva jí zavlála v horkém větru, divoké instinkty se začaly probouzet. Byla volná.
Poučení: I to, co se zdá být koncem světa, se časem může ukázat jako změna k lepšímu.
