Pro mou generaci možná, pro mladší generaci naprosto samozřejmý jev. Nezvaný host, kterého stvořil nějaký student Marek. Mark, mám-li být přesná, se objeví v našich obyčejných českých životech a některým z nás je doslova převrátí naruby. A neříkám, že nejde o převraty ryze pozitivní.
Facebook, tak ho znají miliony lidí po celém světě, je jméno, které se mi jako první vybavilo při vyslovení spojení „nezvaný host“. Což mě, upřímně, docela překvapilo. Trávím s ním nějakých 18 hodin denně. Víkendy, svátky a samozřejmě pracovní dny, vždyť mě částečně živí! Jezdíme společně na služební cesty, dovolené, lyžujeme, bavíme se, pracujeme a jeden druhého i fest otravujeme. Poslední měsíce se naučil připomínat roky staré vzpomínky. Někdy veselé a milé, jindy až bolestivě smutné – ostří rovnou do srdce! On mě dokonce i sleduje! Co si na internetu kupuju, o jaké stránky se zajímám, s kým se kamarádím! Ovládá můj smartphone, pracovní počítač, domácí notebook, cestovní netbook a částečně dostal i mou matku. A to už je teda něco! A já si tak říkám, jakého nezvaného hosta měly generace přede mnou? Moje máma? Její kamarádi? A má v případě Facebooku spojení „nezvaný host“ negativní nádech? Nezvala jsem ho, ale ani jsem ho nevyhodila, neposlala k šípku ani neodpojila ze všech mých zařízení. Sdílím s ním práci i volný čas. Po osmi letech si jen těžko představím, že jednoho dne zmizí. Nebo že definitivně prohraje válku s jemu podobným You Tubem.
Tak co? Nezvaný host, vetřelec, přítel, rádce, Velký bratr či užitečný pomocník? Pro mě je za uplynulých osm let vším a čím dál víc si od něj začínám držet odstup. Já mám návštěvy ráda, ale jen ty zvané…
