„Další pán na holení!“, ozývá se veselým hlasem z ordinace. „Dobrý den“, zdraví tiše a s malou obavou v hlase naše Eminka.
„Á, slečna Matějková. Tak pojď, zkontrolujeme, jestli můžeš v září do školy. Těšíš se tam?“
„Ano, moc.“, nebojácně odpovídá dcera.
Následuje důkladné měření, vážení, tlak, moč a spousta dalších odběrů, vzorků, otázek a odpovědí pro porovnání s průměrnými hodnotami a očekáváním, do kterého percentilu se s výsledky vlastně zařadíme.
„Nó, Emičko, všechny výsledky vypadají dobře. Ještě zkontrolujeme očička a ouška a v září můžeš upalovat do školy.“
Čtení písmenek, respektive otáčení velkým písmenem E, jde celkem hladce a i já, jakožto laik, vidím a plesám blahem, jaká je moje předškolačka šikovná a bystrozraká.
„Pojď, ještě se postav sem ke stolu, ja zůstanu u okna a vyzkoušíme sluch. Potichu budu říkat slova, která budeš opakovat, jak si je slyšela.“, vysvětluje zadání sestřička.
„Připrav se, začínáme.“ a potichu zašeptá: „KOLOTOČ“.
Eminka pohotově, ale stejně tiše šeptá zpátky: „COŽE?“
