„Na koho asi dnes narazím, bude tam moje cvičící, přednášející nebo dokonce cizí profesor?“
„Tak ukažte, co tam máte: alee, akciová společnost, tak to bude zajímavé. Těším se, že mi mj. povíte spoustu nových informací, které nám přinesl nový občanský zákoník. Spusťte, slečno.“
„Základní kapitál, úpis akcií, valná hromada, představenstvo, ručení, obchodní rejstřík,…“
„Dobře, to umíte, a něco zajímavého s tím novým zákoníkem?“
„No víte, jestli si dobře pamatuju, tak společnosti jsme v tomto předmětu vůbec nebrali.“
„Dal bych vám i za DVĚ, ale takovou výmluvou mě nechtějte rozčílit a raději jděte. Za TŘI. Jak se jmenujete?“
„Kovářová“
„Kovářová? Tu tady v seznamu nemám. Slečno, nehrajte tu na mě komedii nebo vám ani tu trojku nedám. Kdo je váš cvičící?“
„Slečna Andrejsová.“
„Slečna Andrejsová? Takovou neznám. Kdo jste a co si to vymýšlíte? Ukončete to, ať se tu spolužáci na přípravě nemusí rozptylovat. Jděte raději.“
„Ale já chci tu dvojku, teda už trojku.“
„Já vám ji ale nemám kam zapsat. Nemám vás tady. Však se sama podívejte.“
„Hmm.. Seznam přihlášených na zkoušku z předmětu Právo v mezinárodním obchodě, bakalářský program. Cooo? Bakalářský program? Takovou zkoušku už mám 5 let za sebou! Já jsem na magistru!“
„Vyřiďte pozdrav profesoru Boháčkovi, ten sedí o patro výš, snad tam ještě neskončil.“