Stovky slunečnic kývají svými hlavami v podvečerním větříku na slunečnicovém poli. Poslušně otáčejí své žluté hlavy za sluncem, večer jdou spát s posledním paprskem.
Uprostřed pole však vyklíčila pyšná slunečnice, která si myslela, že je nejkrásnější ze všech. Chtěla, aby její krásu obdivoval celý svět, aby měla co nejvíce slunečních paprsků jen pro sebe. Vytahovala se z kořínků tak usilovně, až opravdu přerostla všechny slunečnice na poli. Spokojeně ze své výšky přehlížela celé žluté pole, snažila se přitáhnout k sobě co nejvíce slunečních paprsků a otáčela se na všechny strany, aby všichni viděli její krásu.
Večer se však nebe zatáhlo, všechny slunečnice sklopily své hlavy a semkly se k sobě v obavě, co přijde. Strhl se divoký vítr, slunečnicové pole se rozvlnilo jako rozbouřené moře.
Jen pyšná slunečnice hlavu nesklopila, chvíli se klátila sama ve větru, ale vítr byl příliš silný, zlomil ji.
Poučení: Pýcha předchází pád.
