Na Kleparové za závoramas rodiči žila překrásná panna.
Pěkná jak anděl, hbitá jak liška,
jmenovala se panna Františka.
Její otec, co byl řezníkem,
zabíjel svině ostrým nožíkem.
Uzené kýty visely z výšky,
udil je táta panny Františky.
Její máti, řeznice smělá,
co táta píchnul, na pultě měla.
Klobásky, párky, i kousek kližky,
to byla máti panny Františky.
Pohledný holič do jejich krámku
chodíval denně pro kus salámku.
Nešetřil vůbec na slušném dýšku,
neboť miloval pannu Františku.
Otci to došlo, chopil se biče -
- nevychoval jsem ji pro holiče!
Dopadneš bledě, ubohý smíšku,
neneanecháš-li pannu Františku!
Dva mladí lidé žalem se chvěli,
naposled spolu večeřeli.
V guláši strychnin namísto jíšky,
to byla svatba panny Františky.
Na Kleparové kopali jámu,
zabíjel strychnin v polském salámu.
V mohylce tmavé, pod černou stříškou
leží pan holič s pannou Františkou.
Láska a živnost, marná to sláva,
když táta sekyrkou mává.
S řeznickým klanem než-li být v křížku,
lepší je nedbat o pannu Františku...!
