„Fakt, nekecám. Vypadal úplně jak von. Celej George Clooney,“ líčila překotně Gábina své kamarádce Nataše. „Ten kabát byl zaručeně značkovej a ta sexy vůně parfému, kdepak žádnej lacinej šunt z drogérky v supermarketu. Nastoupil o stanici později než já, nemohla jsem z něj spustit oči, teda z jeho zad, samozřejmě. Kdyby se snad na mně podíval, to bych sebou asi sekla. Fakt“.
„No jo, celej George Clooney,“ přikyvuje pobaveně Nataša. „Jezdí si po Praze inkognito v MHD a bydlí na Černým Mostě – to je přesně von!“
„Hele nech bejt,“ ohradila se Gábi, „já ho viděla na vlastní voči, ne ty. Závidíš, co?“
„No a kouká z toho aspoň nějaký rande?“ Vyzvídá Nataša. „Povídej, přeháněj.“
„Ále, co ti mám povídat,“ mávne rukou Gábi. „Pak vystoupil u stanice metra jako já a šel si po svých. Zrovna jsem měla na hlavě tu svou pletenou ´debilku´ a taky tak jsem si připadala. Kdepak by takový hezoun o mě jen okem zavadil,“ uzavřela svoji ´love story´ posmutněle.
„Vykašli se na ´George´, máš přece doma svýho Míru“, povzbudila ji Nataša účastně.
„No právě, to je jako kdybys srovnávala roztrhaný vytahaný tepláky s oblekem od Huga Bosse“, poznamenala roztrpčeně Gábi. „Já fakt nevím, co mám dělat. Pořád musím myslet na toho ´George´ a v obýváku mi leží pod novinama rozcapenej Míra.“
„Tak mu kup tepláky od Armaniho, pocákej ho nějakou lepší kolínskou a na zeď si pověs fotku Clooneyho. To vyjde skoro nastejno,“ vmísil se do hovoru manžel Nataši, který se právě přišel otázat, co bude ksakru s tou večeří, protože má hlad jako vlk, s podtextem mezi řádky: ´ kdy už konečně vypadne ta ufňukaná Gábina´.
„Hele, ty nám do toho nekafrej,“ utřela ho Nataša, „a radši nám udělej presso v tom novým přístroji, co jsme dostali k vánocům.“
„Vy máte ten úžasnej kávovar, jak ho nabízí v reklamě...“ Gábina polkla konec věty, připadala si, jakoby jí někdo otáčel kudlou v ráně.
„...sám božskej George?“ Dopověděl zlomyslně Natašin manžel Vojta. „Jo, přesně takovej. Stál víc než čtyři tácy, představ si! Teda já chtěl původně novej tablet, jenže Ježíšek se rozhodl nám pořídit tenhle krám, to víš, když to teď právě frčí... “
„Padej do kuchyně a dones to presso!“ Zasyčela na něj vztekle Nataša.
„What else?“ Řekl Vojta svůdným barytonem a pokusil se o trapnou parodii clooneyovského úsměvu.
Gábina naštěstí nepochopila, že si z ní Vojta utahuje. Když vypila dva šálky pressa a slzami promáčela několik balíčků papírových kapesníků, Nataša ji vyprovodila domů se slovy: „Jo holka, život není o tom, co si přeješ, ale co máš – to říkali v jednom filmu a na tom něco je, to si piš.“
U večeře pak bránila svou kamarádku před nejapnými poznámkami Vojty: „By jeden řek´, že je to dospělá ženská a vona se chová jako hloupá puberťačka.“
„To víš, krize středního věku,“ poznamenala znalecky Nataša „já si taky leckdy představuju Brada Pitta, nebo aspoň toho chlápka z tý reklamy na Prostenal, no a je mi to celkem na dvě věci...“
„No tak sorry, ty moje dokonalá Angelino, dělám, co můžu,“ zatvářil se Vojta uraženě
O pár dní později volá Gábina Nataše na mobil a tklivě štká: „On má... vzlyk... ženskou… vzlyk…nějakou zmalovanou vodbarvenou… (hlasité smrkání)... blondýnu...“
„Tak tomu parchantovi Mirkovi taky nasaď parohy!“ vykřikne Nataša rázně do telefonu. „Jen ať taky trpí, neřád jeden!“
„Ale ne, já nemluvím o Mirkovi, ten leda tak slintá nad blondýnama z Blesku,“ zaprotestuje chabě Gábi a znovu se rozvzlyká.
„Tak o kom to, ksakru, mluvíš když ne o svým starým?“ Ptá se vyjeveně Nataša.
„No přece o NĚM…o Georgovi!“ vyhrkne ze sebe z posledních sil Gábina a rozškytá se. „Zase jsem ho… hip… potkala v autobuse a šel s NÍ... s tou… hip… pitomou vymóděnou blondýnou. To mi mohlo bejt hned jasný… hip… že je na světlovlasý... (srdceryvný pláč).“
Na druhém konci je dlouhé mlčení.
Haló….. hip….jseš tam ještě?“ Znejistí škytající Gábina.„Haló, haló…..!“ ječí Gábina do telefonu.
„……jó jsem tady“, ozve se neochotně po chvíli Nataša „ promiň, nějak jsem se zamyslela…. No, víš, napadlo mne, jestli by sis neměla najít nějakého specialistu……… teda jako na hlavu……“
„To jako že se mám nechat odbarvit na blond, nebo….hip… nebo bude lepší melír? No vidíš, že mě to….hip…. nenapadlo“, vyškytkne vděčně Gábina.
„No…. totiž, spíš jsem myslela….. jedna moje známá chodí k báječnýmu psychologovi, je to kouč přes vztahy……“, odtuší opatrně Nataša.
„A není to moc drahý? Já bych možná přece jen nejdřív vyzkoušela toho Armaniho…..“
„No konečně rozumný nápad“, řekne povzbudivě Nataša. „Hele, vždyť ten tvůj Míra není tak hroznej…“
„Myslíš?“ vyškytla Gábina nejistě.
„Že váháš, lepší opravdovej Míra v hrsti, nežli imitace Clooneyho s ňákou blbou blonckou, no však ty víš….“.
