„Stačí přece to malý nad umyvadlem… víš co, dám to velký pryč,“ snažím se přesvědčit Kláru. „Jen tu zabírá místo! Nechceš dát na zeď radši ty fotky z dovolené?“ maskuji dost průhledně svou hlavní snahu zbavit se velkého nástěnného zrcadla. Němého to svědka své zvětšující se prostorové výraznosti, kdykoliv kolem něj projdu cestou do koupelny. Jojo, před 20 lety to bývalo o 15 kilo míň. Žádný stres a spousta sportu. O co víc jsme pili, o to míň jsme jedli. Místo popojíždění na otočné kancelářské židli jsme otáčeli pedály horských kol, skoro denně hráli mače pod vysokou sítí. Kde ty loňské sněhy jsou! Dneska většinou otáčím jen klíčkem u auta a intenzivně procvičuji maximálně prsty na klávesnici…
Pokusů sundat pár kilo dolů jsem za ty roky podnikl nepočítaně. Ten poslední, letošní, ale přišel tak nějak náhodou. „Hele, co kdybychom na podzim dali konečně tu GR dvacítku?“ nadhodil jsem někdy zjara kamarádovi Pavlovi. „Vždyť o tom už mluvíme pár let a skutek zatím vždycky utek!“
Po pár dnech mi zazvonil telefon. „Tak jo. Máš pravdu, potřebujem vypadnout,“ prohodil lakonicky Pavel a výprava do srdce Korsiky tím dnem začala nabírat reálnější obrysy. GR20 je dálkový přechod Korsiky ze severu na jih přes divoké horské masívy tohoto francouzského ostrova. Většina z nich se tyčí rovnou od moře do výšky přes 2000 metrů. Nejvyšší hora Monte Cinto má 2706 metrů. Trasa začíná v Calenzaně, vesničce poblíž přístavního Calvi na severu a končí po 16 celodenních etapách v Conce u jihokorsického Porto Vecchio. „Hele, ale 16 dní z práce nedám. Budem muset zrychlit. Prý se to dá zvládnout za dvanáct,“ přitvrdil Pavel už tak náročné podmínky prý jednoho z nejtěžších evropských treků. „To ale, hochu, nepůjdem moc nalehko. To znamená všechno jídlo s sebou a spaní na divoko kdekoliv na trase, když se zrovna setmí…?“ upřesňovali jsme si tam a zpět po mailu, co nás už za pár dní čeká.
18. září jsme vyrazili směr Livorno, o den později se přeplavili na ostrov trajektem. Dvacátého ráno začali stoupat do kopců nad Calenzanou. Čekala nás denní porce 10 až 11 hodin převážně skalnatých výstupů a sestupů, velmi často i dvojkové, trojkové lezení. V průměru 1500 výškových metrů denně nahoru a dolů. Teploty od 2 do 25 stupňů. Náš váhově minimalizovaný jídelníček obsahoval k snídani vanilkový pudink nebo ovesnou kaši. K večeři jsme střídali těstoviny přelité omáčkou různé chuti a barvy, ale stejné konzistence. Polední pauzy jsme s urputnou pravidelností vyplňovali suchary, lovečákem a kozím sýrem zakoupeným na salaších, které jsme cestou tu a tam potkali. Snad jen pitný režim nebyl vůbec problém. Všude bylo dostatek potoků, z kterých se dalo přímo pít. Nakonec jsme dorazili do Concy za 10 dní! Znavení, špinaví, v mém případě pak i skoro o 8 kilogramů lehčí. Dieta GR20 se neplánovaně ukázala sice jako drsná, ale velmi efektivní. Skoro co den, to kilo dolů :). Teď už zase doma v teple, s prsty na klávesnici a na otočné židli přemýšlím, jak si tu váhu tentokrát aspoň do Vánoc udržet...