 |
| Ilustrace: Lukáš Komárek |
Ten den měl hlad.
Šel skrz les
a nic, co by slup.
Lká, že svět jen žal mu dal.
Byl bez sil, a tak si leh´.
Tu rys se mih´
a měl kost a myš.
"Mám hlad
a ty máš dost.
Tak dej mi půl,
já dal bych též!"
Rys byl grand, znal svět i les.
Tak na pakt kýv´ a myš mu dal.
Pes ji zhlt´, dík řek´ a šel dál.
Tu víc než rok je pryč.
Pes šel zas skrz ten les.
Nes´ buřt, co kluk mu dal.
Kde se vzal, tu se vzal.
Zas rys tu byl
a teď on měl hlad.
"Tos ty ten pes,
co já mu dal
svou myš rok zpět.
Teď já jsem sláb
a ty máš buřt,
tak dej mi půl."
Pes jen frk a řek´:
"Mám spěch!"
"Na pakt dal jsi pac," děl rys.
"Snad měl jsi sen!" štěk pes.
Rys na to, že pes je lhář.
Pes jen prsk´ a šel pryč.
Tak si jde, když vtom stín se mih´.
Pes čmuch, čmuch a hned ztuh´.
Byl to vlk. Na psa štěk a buřt mu vzal.
Pak v chřtán ho kous´ a krev mu pil.
Teď je duch ten pes.
Tam, co chcíp, měl by hrob a na něm kříž.
Však rys ho sněd.
Poučení: Kdo bral by jen, kdo slib jak knot vždy sfouk a lže, ten má jen pech.
Leč svět je žert, tak kdo ví?
Ilustrace: Lukáš Komárek, Fakulta designu a umění v Plzni
