Je večer. Na větvi sedí sova. Přiletí skřivan, podívá se na právě probuzenou sovu a škodolibě pronese: "Vstávat až navečer, to si může dovolit jen někdo... Tady zase včera někdo pařil, nee?"
"No to víš, já vstávám později, ale zase jsem vzhůru až do rána."
"Jasný, ale každý pořádný pták vstává brzy ráno a v noci spí, tak je to přeci správně!"
"No jo, já to mám prostě jinak. Lovím si pěkně v noci, likviduju škůdce a mám na to klid."
"Tak to máš prostě spatně! Jak říkám, správně je to tak, že máš být vzhůru a pracovat přes den a v noci spát."
"No, když mě to vyhovuje takhle, nikomu to nikdy nevadilo, likviduju nad plán, takže nevím, proč bychom se tím teď měli zabývat," houkne sova.
"Ale já ti říkám, že bys s tím měla něco dělat - takhle jít proti všem, to není dobrý, to by se ti nemuselo vyplatit. Jsem ve výboru pro pořádek v lese, v odboru létající zvěře a myslím, že by tady mělo vzniknout nové pravidlo..."
"Tak když myslíš," odpoví znechuceně sova, mávne křídly a odletí.
"To si nezvykej, takhle mě utnout!" zaslechne ještě v dálce upištěného skřivana.
Je po půlnoci.
Sova přiletí ke skřivanímu hnízdu, dvakrát klofne zobákem a sežere skřivana.
Poučení: Některé situace mají jednodušší řešení, než se zdá.