Byl příjemný letní podvečer a po náročném pracovním dni jsme si s maminkou udělali konečně siestu. Uvařili jsme si kávu, otevřeli vychlazené bílé víno a nalili si každý sklenku. Uvelebili jsme se na křesle a pohovce před televizi a v klidu jsme odpočívali při zapnutém filmu Vetřelec.
Samotný bych se na tento film asi nedíval, ale je-li někdo přítomen, pak se strach z napětí dá lépe překonat.
Náhle otevřeným oknem vletěl do pokoje netopýr.
Lekli jsme se.
Bláznivě začal poletovat a chudák byl vyděšen stejně, jako my.
Maminka má strach z netopýrů, běžící film Vetřelec ke klidu také nepřispěl. Bojí se, aby se jí nezacuchal do vlasů
Co teď?
Netopýr se honil za hmyzem a najednou je v pasti. Je to malé a užitečné zvířátko, tak jak ho odchytit, aby se nezranil?
Maminka stále křičí a schovává se v rohu před netopýrem. Tak to ho budu muset nahánět sám.
Ale jak?
Blázen lítá šíleně do kolečka a sám neví, kudy kam.
Rybičky nemáme, abych použil síťku do akvária, motýly nelovím a holýma rukama na pištící stvoření si netroufám.
Rychle jsem zavřel pootevřené dveře do chodby, aby netopýra nenapadlo jít dále na návštěvu. To bychom ho už neměli šanci jakkoliv chytit. A najednou mě napadlo, proč nemůže vyletět nazpět ven.
Záclony! Ty mu vadí v jeho echolokaci, takže je vlastně z netopýřího pohledu zavřený v krabici a nemá jakéhokoliv úniku, nikde žádná volná skulinka.
Řešení je nakonec velmi jednoduché. Žádné chytání létající myši. Proplazil jsem se podél zdi a více otevřel okno a odhrnul záclonu.
Během mžiku nezvaný host vyletěl a byl klid.
Konečně se můžeme v klidu bát sledováním filmu v televizi.