Louka - napsal Josef Prokopec

Archiv Dana Emingerová

Lehám si. Je klid a ticho, cítím ve tváři teplo od slunce. Včely a čmeláci bzučí, luční koníci a kobylky cvrkají, vane příjemný větřík, který roznáší vůni pampelišek a sušené trávy. Šumění stébel trávy zní jako zvuk dalekého moře, nedaleko cinkají zvonce pasoucích se krav a ozývá se jejich bučení.

Jenže jako alergik na pyl brzy utíkám z tohoto místa. Jakmile jsem si lehl, nemůžu dýchat a dusím se. Kvetoucí kytky a tráva je pro mě peklo!