Vše se najednou rozjasnilo díky oslnivému a krátkému záblesku. Následovala rána jako z děla. Blesk udeřil někde blízko a dům se hrozivě zatřásl. Koukáme se s bráchou z okna a já se klepu strachy. Blýská se hodně, hřmí, ale neprší.„Neboj, to je suchá bouřka,“ uklidňuje mě vážným hlasem můj velký brácha.“Při té se nemůže nic stát.“ To mě sice trochu uklidnilo, ale bát jsem se nepřestal.
Ale hned nadšeně běžím s nově nabitými znalostmi se pochlubit mamince: „Mamí, to je suchá bouřka, víš.“
Můj bratr Petr byl pro mě velký vzor. Byl starší a jako starší měl vždy pravdu. Ta pravda však byla taková, jaká se Petrovi právě hodila, protože si rád ze mě velmi utahoval.
Já jsem ale svého staršího bráchu zbožňoval. Vše co Petr řekl, bylo pro mě svaté. A také jsem musel vždy dělat, co dělá on.
Brácha měl motorku Jawu 50 - Pionýr a já jsem měl staré dětské kolo pionýr po mamince. Vždy, když někam Petr vyrazil na motorce, šlapal jsem rychle za ním a snažil se ho dohnat. Ale marně.
Abych si vylepšil své kolo po vzoru bratrovi motorky, pomaloval jsem si ho barevně dle motorky, přimontoval na přední řídítka štítek na rozrážení vzduchu při rychlé jízdě a do zadního kola jsem připevnil kus plastu z kelímku od jogurtu, abych byl správně hlučný, jako Petrova motorka.
„A když dáš do kola motorek, bude z něj ta pravá motorka,“ nabádá mě Petr k dalším úpravám. Nadšeně jsem souhlasil a vydal se hledat ten správný motorek. „Zkus rozebrat autíčko na ovládání, tam je skvělý motorek,“ nabádá mě Petr. No ale to je mé nové autíčko, a to nechci ničit. Zklamaně uzavírám myšlenku, že budu mít kolo bez motorku.
Jindy Petr sní: "Mít tak černou pumu. Chodit s ní po vesnici, to by všichni čuměli," rozvíjí své představy. A já sním s Petrem: „Mít tak velkou černou americkou pumu, to je taková větší kočka a vodit ji po vesnici na vodítku, to by všichni koukali!“
Jsme sami doma. Máma jela pro tátu a brácha mi vysvětluje: "Dnes táta bude mít opičku." Jé už se těším, bratr mě navnadil na zvířátko. Říkal, že táta přijde později z práce, a že oslavují... Tak nejprve opičku, pak pumu. To bude paráda!
A takhle si Petr dělal ze mě legraci pořád.
Občas mě Petr musí hlídat doma sám. Pak ho přemlouvám, aby mě svezl na své motorce.
Jednou takhle, po dlouhém přemlouvání, jedeme na motorce, ale dýchavičná motorka Pionýr neudýchala kopeček a rozbila se.
Petr chce silnější motorku, to mě určitě bude na ní zase vozit. Motorku našich snů má bratrův kamarád. Je to Honda, krásná. „Tu chci taky,“ opakuji po bratrovi, když jeho kamarád přijíždí na návštěvu. Chtějí vyrazit k vodě. Chtěl bych s nimi, ale není další místo.
Ještě mi zamává.
Nevrátí se večer, ani druhý den. Už nikdy neuvidím svůj velký vzor. Vytoužená motorka ho stála život. Své sny si už musím snít sám.
