Brejlovec Johny a slepýš Pepa - napsal Matyáš Tošovský

Brejlovec Johny byl pyšný. Měl na co. Všude po lese se vědělo, že Johny the Brejlovec je nejsilnější, nejrychlejší a největší hadí zabiják ze všech. Vědělo se taky, že Johny se rád chlubí. Kdo se nebál, že přijde o krk, se mu stejně vyhýbal, protože poslouchat, jak se pořád chvástá nebylo k vydržení.Pak tu byl Pepa, línej slepejš, trávící dny převážně na vyhřátých kamenech blízko žluté louky. Jednou se takhle zrovna opaloval, když se okolo naparoval Brejlovec Johny.
“Haha, čau lenochu líná, budižkničemu, dáme závod?”
“Ne,” odpověděl Pepa.
“Bojíš se co? Víš, že prohraješ. Hňupe, bolí mě se na tebe jen dívat, na takovou trosku,” pokračoval Johny.
Obvykle by slepýš nechal kobru vykecat a nevšímal si jí, ale zrovna dnes měl fakt “bad day” a tak řekl: “Chceš závod? Dobře dáme si závod. Vidíš támhle ten statek za loukou? Bydlí tam farmář. Kdo vydrží déle u něj v domě, vyhrál.”
“Beru!” zařval nadrženě Johny.
Připlížili se pak oba společně před dveře farmářova domu.
“3,2,1, start!” odpočítal Pepa a oba vystřelili dovnitř.
Farmář ihned začal oba nahánět. Soutěžícím se dařilo úspěšně vyhýbat všem pokusům majitele domu o jejich likvidaci. Až když vzal vidle, začalo jít opravdu do tuhého. Stupňující se tlak donutil slepýše zamířit ke dveřím. Brejlovec se chtěl předvést a tak se držel těsně u Pepy, dorážel na něj a smál se mu. Když už byly skoro venku ze dveří, “švih”, švihnul farmář vidlemi a jedním úderem přišpendlil oba k podlaze.
Pepa s úsměvem mrknul na Johnyho, nechal za sebou přišpendlený ocas a v mžiku zmizel venku v křoví. Za to Johny si hořce uvědomoval, že tohle je jeho konec.
Poučení: Pýcha předchází pád. A někdy je lepší být obyčejnou ještěrkou než pánem lesa.