Láska z plovárny - napsala Tereza Koutníková

Petr byl plavčík na plovárně u rybníka. Starost mu tam už dlouho dělala jediná věc malá vzdálená zátoka, kde se topilo až podezřele moc lidí. Chtěl záhadu vyřešit, a jednou, když mu skončila směna, vydal se tam na obhlídku. Jen co se přiblížil na pár kroků, viděl, jak pod hladinou mezi lekníny mizí čísi hlava. Instinkt plavčíka mu radil jasně: musí toho nebožáka zachránit! Zkušeným skokem se vrhl do vody a po pár vteřinách se vynořil i s domnělým zachráněným. Nad hladinou ho však čekalo překvapení. V jeho náruči nebyla obyčejná dívka, ale rusalka. Nespokojeně sebou cukala a z očí si shrnovala pocuchané brčálově zelené vlasy.
“Co to tady předvádíš?" ječela. "Hned mě pusť, ty jeden...” nedořekla a rozzlobený výraz jejího obličeje zmizel hned, jak Petra uviděla.

Ani Petr už nebyl schopen jediného slova. Prostě láska na první pohled! Chvíli tam tak v mělké vodě stáli, Petr s rusalkou v náručí a civěli jeden na druhého.
“Péťo? Jdeš na pivo?” ozval se pak hlas Petrova kamaráda, který rázem to zvláštní, kouzelné ticho zničil. Rusalka se vysmekla z plavčíkovy náruče a zmizela pod vodou.
Od té doby nemohli na sebe přestat myslet. Rusalka úplně zapomněla topit plavce. A Petr, místo aby hlídal na pláži, pořád běhal k malé zátoce schované v rákosí. Jenže nešťastná rusalka se schovávala v rákosí, protože nevěděla, co si počít.
“Jsem tak nešťastná," zoufala si. "I kdyby mě miloval jako já jeho, jak bychom spolu mohli být? Vždyť já na souši nevydržím déle než hodinu a on ve vodě žít nemůže…” Ptala se na radu i utopených dušiček, které si ukládala mezi kameny. Ty však jen tiše bublaly. Nakonec to rusalka nevydržela a doplavala až k plovárně, kde Petr hlídkoval. Jen co ji uviděl, skočil za ní do vody a vyznal jí lásku. Pak se zeptal: “Jak se vlastně jmenuješ?”
“Riva. A ty jsi Petr, že ano?” Až do noci si pak spolu povídali. A druhý den zas. A další zas.
Strašně se zamilovali. Jenže i Petrovi brzy došlo, že Riva nemůže žít na souši či on v rybníce... Ovšem jak je známo, láska hory přenáší. Petr měl nápad a hned se dal do díla. Na několik dní si vzal dovolenou a urputně pracoval. Když se vrátil k rybníku, tvářil se vítězně.
"Kde jsi byl? Už jsem se bála, že jsi mě pustil k vodě,” svěřila se mu rusalka, jen co se přivítali.
“Všechno uvidíš, jestli půjdeš se mnou domů," odpověděl Petr a Riva se hned celá rozzářila. Zabalila si v rybníce svých pár věcí a vydala se s Petrem do jeho domu. Před vrátky jí zakryl oči a zavedl rusalku na zahradu.
"Překvapení!" vykřikl. Když se Ryva podívala, spatřila okrasný rybníček, který zabíral celou zahradu. Břehy lemovalo rákosí, zakrslé vrby a na hladině plavaly lekníny.
“To je nádhera!” špitla okouzlená Rusalka a dala Petrovi velikánskou pusu. A tak si tam od té doby ti dva žili napůl na souši, napůl ve vodě, ale úplně šťastní. A rusalka, aby na jejich živobytí také něčím přispěla, pletla z vrbového proutí košíky, které prodávala na trzích a přes internet.