"Promiň, Felixi, jestli to chceš do zítra hotové, potřebuju ještě tak hodinu." otočil se s formálně omluvným výrazem jeden z filmových střihačů akce.
"Ale na to se už vysér." protáhl nenuceně Felix. "Říkám, pojď na panáka, Menssa. Už se schází slibná společnost, mám dneska chuť na nějakou... rošťárnu."
Nadějný umělec filmové branže nejistě skočil pohledem na projekt ve svém notebooku, jen aby se zase pomalu obrátil k šéfovi a s dlouhým protažením při kterém mu vyklouzlo úlevné "panebože", jak mu křupla dlouho ohnutá záda, oddechl "když říkáš."
Felix se shovívavě pousmál.
"No vidíš, jak umíš bejt rozumnej... A nemusíš mi říkat panebože, můžeš klidně pokračovat v oslovení, pane prezidente, jak seš zvyklej."
Vysoký muž spokojeně vyšel z hotelového pokoje na chodbu, odkud jsem celou situaci sledovala já.
"Ten už taky jde. Jak jsem ti vysvětlil, prdelko, když se řekne večírek, tak prostě bude večírek." spustil zpomalenou intonací, jako by si vychutnával zvuk každého jednotlivého slova.
"No. Máš to tady hezky zařízený, bratránku." zakroutím hlavou s obdivným úsměvem.
Do dvou do rána byli v baru pod recepcí skoro všichni, kteří měli organizaci týdenního natáčení na starost. Nejenom, že Felixovi zkrátka nikdo nemůže odporova, ale nikdo hlavně nechce. Vtip sem, vtip tam. Drink támhle, drink tady. Info z branže tuhle, info z branže semhle. Povýšení tam, povýšení zpět. Až po nějaké chvíli odchází první vyčerpaní s omluvami a slovy, že tohle už opravdu není jejich část dne. Jak se tak dívám na svého bratránka jeho hodiny naopak teprve přicházejí.
"Pojď sem, Menssa, posaď se u mě." zamává na střihače, který si očividně velmi užíval rozhovor s mladou černovláskou na baru. Ten trochu zklamaně sklouzne z vysoké židle, aby se minul s šéfovou přítelkyní, která se s tumeným "dobrou noc", rozloučila.
"Ano, můj pane." začne rozhovor ironicky nověpříchozí s nadějí, že co nejdřív skončí.
"Tak mi pověz, budu zítra s tvým videem spokojen, příteli?"
"To záleží, na tom, kolik mi ještě dáš času navíc."
Felix jakoby nechápavě svraštil obočí. "Jak to myslíš času navíc?"
Menssa znejistěl. "No předtím jsi řekl, že toho mám nechat a..."
Vysoký muž naproti němu se ještě víc napřímil. "Já jsem ti ráno jasně zadal, že to má být do dvacetičtyř hodin hotové, že je dneska večírek tě ale vůbec neomlouvá."
Střihač nebyl schopen dalšího slova. Jeho nadřízený nevzrušeně vstal a zasedl na barovou židli před na stále stejném místě sedící černovlasou herečku, se kterou jeho zaměstnanec ještě před chvilkou flirtoval. Ta trochu nejistě zamrkala ve snaze předstírat, že rozhovor za prvé neslyšela a za druhé, že i kdyby, nepřišlo by jí na něm vůbec nic z míry vyvádějícího.
Ne, že by samotného Felixe její myšlenkové pochody nějak trápily. Najednou tu byly další drinky, další mrkání, další rozhovory. Netrvalo ani půl hodiny a:
"... Takže abych to shrnul, prdelko, ty bys určitě nezklamala prezidenta, říkáš."
Černovláska se rozhlédla kolem. "Není tady náhodou vaše...ehrm.."
Felix ji utišil gestem ruky.
"Nikdy. Nic. Nebylo." hodil do sebe panáka rumu. "Nic není tak, jak vypadá." plácnul na pult bankovku. "A kdyby něco," zašeptal, "tak nic." Vstal a zamířil k východu z baru, který vedl do části hotelu, ve kterém byly pouze neobsazené pokoje určené k natáčení. Černovláska ho následovala.
"No. Máš to tady hezky zařízený, bratránku." zakroutím hlavou s nevěřícným výrazem.
