Vybírám si kupé, ve kterém je jedna žena a jeden muž. Nejistě otevírám dveře. Žena se okamžitě probudí a rozdělíme si čtyřsedačku mezi nás dvě.
Dnes je to velký úspěch, skroucená, ale dřímající a relativně v pohodlí se probouzím v Ostravě. Ne, nemůžu přejet. Typický zápach pro ostravské nádraží mne zcela jistě již pět let budí a já vím, že za chvilku budu v Bohumíně přestupovat. Do Karviné dorazím kolem sedmé ráno. Tak ještě rychle na koleji osprchovat a s pocitem nevelké únavy honem do školy!
Vlakem dnes již nejezdím, naposledy jsem jela v roce 1995. O své zkušenosti jsem se podělila se svým mužem. Říká, že takto vlaky dnes již nevypadají! Diskutuji na toto téma i s kamarádkou, která mi naopak přitakává, že některé vlaky jsou stejné jako tenkrát, samozřejmě, pokud nejedete Pendolínem.
