Výňatek ze skutečné e-mailové
korespondence den po večírku:
Michal, 8:00:
Neodnesl někdo z večírku Ivaniny
klíče? FILAJOVÝ svazek.Jonáš, 8:45:
Já ne, ale nechal jsem u Vás stěhovací popruhy.
Jana, 8:50:
Já nemám svetr. A skoro ani nevím, co kdo dostal v tombole, kromě
čokoládovejch ježečků.Eva, 9:10:
Eva, 9:35:
Prosim Vás,
nedávejte ty popruhy do další tomboly. My je potřebujem.
Ivana, 13:16
Ty klíče mi můžete vrátit kdykoliv, až se vrátíme z hor. Tak se nebojte
přiznat. Popruhy tu jsou. Jo, a taky foťák.
Jiřina, 14:55:
Klíče by možná mohl mít náš Petr. Furt nám totiž doma bere naše a svoje
nemá. Když nezapomenu, tak se ho zeptám. U vás, Ivano, nechal včera
pantofle.
Radim, 15:06: Taky bych se připojil do diskuze s tim, že jsem na tombole zapomněl foťák. Nabízím za něj prášky proti demenci a skleróze, celej košík. MUDr. Mazanec
Jana, 16:30:
Svetr jsem už našla. Měla jsem ho v batohu.
Ivana, 19:00:
Promiňte, že furt obtěžuju s těma klíčema, ale nemáte je někdo? Zajímalo by mě, co si odnesl Tomáš v tý nový nákupní tašce!?
Tomáš, 19:03:
Automatická odpověď: Dear All, thank you for your message. Unfortunately, I am out of office.
Ivana, 22:05:
AHÓÓÓJ! Já jsem už ty klíče našla, v krabici s Michalovejma novejma botama. Hele tak sorry. A taky tu jsou nějaký bačkory, jiná velikost, než máme my.
Dana, 23:40:
Všimněte si, že my jsme tam nic nevzali a nezapomněli. My ty prášky od Radima nechcem. VESELÉ VÁNOCE!!!
