Dva žraloci - napsala Marie Popelíková

Lucie Šťastná, Fakulta designu a umění v Plzni

   Potkali se dva žraloci. Veliký starý žralok nebyl zrovna v nejlepší náladě, mračil se a začal nadávat. "Co tady, ty mrňavá parybo, pohledáváš! To je moje území, tady lovím jen já a ty koukej zmizet. A šupem, nebo tě sežeru!"
   Malý žraloček se široce usmál. "Promiň, pane, ale proč bys mě měl sežrat, když v moři jsou ryby, které mají mnohem chutnější maso než já. Já znám místo, kde se to jimi jen hemží. Víš, já jsem malý, ale šikovný. Rejdím, rejdím a ledacos objevím. Jestli chceš, odvedu tě tam."

   Plavali spolu, ale velký žralok toho měl brzy plné zuby. "Tak kdy už tam konečně budeme, že tys mě, ty skrčku, podvedl?!!"
   "Za chviličku, za chviličku, teď to rozpálíme a v cukuletu jsme tam."
   Tak to rozpálili, a ejhle, najednou velká síť. Lidé ji tam nachystali proti žralokům. Ten malý to tam dobře znal, bleskurychle se protáhl jedním okem a zmizel. Velký tlustý žralok uvíznul, zamotal se do sítí, mlátil sebou, tloukl ocasem   -  nebylo mu pomoci.


Poučení:  Lépe je mít chytrou hlavu, kdo vyhraje, ten je v právu.