Objímání vážně podezřívám z toho že se během staletí vyvíjelo a stoprocentně se vyvíjelo poslední půlstoletí u mne. Dávno jsou ty časy kdy jsem byl objat, vyzvednut a pohlcen v obrovské náruči dědy řezníka a utopen v jeho citu a dechu. Možná je to tím že v mém okolí již není nikdo, kdo kouří 150 partyzánek denně a pije rum a možná i tím že já už dávno nemám 15kg.
Posledně jsem něco podobného zažil, když mne objal bratr. Bylo to dávno popůlnoci a já už asi po dvacáté objednal dvakrát teqielu s jediným záměrem: vynutit z něj objetí. Je velké štěstí že si to vůbec pamatuju a on to dodnes zapírá. No, řeknu vám jedno: když během večera rozžvejkáte kilo citrónů, je dech snesitelný i ze vzdálenosti pár centimetrů.
To, jak se měnilo objímání, jsem mohl sledovat i kolem sebe. Uslintané čamtáky politických elit vzal čert spolu s černobílou televizí do zapomnění a spolu s čerstvým vzduchem svobody se k nám pomalu dostávaly i nové typy objetí z jiných končin světa a životních zkušeností. Také já jsem se měnil.
Na mnoha terapeutických výcvicích jsem si zažil objetí ve kterých jsme splynul těmi se kterými jsme prožil ty nejtěžší chvíle. Byla to splynutí duší kde to že kolegyně má taky parádní prsa jsem si uvědomoval jen okrajově a i v tom to pro mne bylo nové.
Také objímání s muži bylo pro mne nové. Možná díky společenskému klimatu homofobie mně třeba dlouho trvalo než jsem si mužská objetí užil, přestože jsem vnímal že objímaný má varlata. No teď už jsme dál. Už se těším až si obejmu kamaráda Almastu a dám mu pusu do jeho vousů. Taky parádně voní potem olejem a benzínem.
Románský způsob společenského pozdravu, kdy oba účastníci jen naznačují jakési polibky do vzduchu přes rameno toho druhého, mne nikdy nechytli, ale vím že se někde vyžadují.
Objímám se rád s dětmi a vůbec se všemi které mám rád ale zmíněné možnosti a způsoby někdy celý tento akt komplikují. Který z nich je ten pravý pro tuhle chvíli? Který mám použít?
Jako třeba dnes. Přicházím. Vidím Danu. Mám tu ženskou rád a těším se na objetí s ní. Má i milé tvary. Dávám si stranou vše co mi visí na krku abych se s ní mohl obejmout a…. Chvilka zaváhání. Políbit na tvář? Více přivinout? Chvilka spočinutí ? Pusa do vzduchu po italsku? Vyjde z toho kombinace všeho zmíněného, kterou Dana vzápětí výstižně popíše: To jsme se tak volízli, viď?
