Plastika z cínu uprostřed auly dává prostor bujné fantazii. Autorské obrazy umístěné jakoby nahodile s tematikou abstrakce určitě působí umělecky. Sytě žlutý obraz na plátně v kombinaci s fialovou mě po několikáté návštěvě nepřipadá už tak šílený. Vlastně se k němu ta ojetá, sto let stará okrová sedačka zabírající půl chodby v přízemí docela hodí. Přesto nechápu, že ji někdo dávno nevyměnil.
Pater noster jezdí jen do 7., a tak jsem ráda, že kurz začíná v půl, abych si užila jeho typické vrzání. Možná jsou kurzy olejomalby ve 3. patře proto, aby se začínající umělci naučili rozhledu. Vůně terpentýnu se táhne celou dlouhou chodbou, která slouží jako ochoz až do učebny. Vyrovnané malířské stojany a vůně ostatních barev v kombinaci s prosklenou učebnou, už to je umělecké dílo.
Uvědomuji si, že hlavním důvodem mých návštěv nejsou jen mé hotové obrazy, ale i cesta k nim. A to doslova a do písmene.
