„V bufetu ve škole,“ odpoví chlapec.
„A odkud jsi měl peníze?“ pokračuje ve výslechu matka.
„Ty jsem přece vyhrál v kartách s tátou a s dědou.“
Matka přikývne, vyhrál pár drobných. I tak se pro jistotu rozhodne, že doma chlapcovu peněženku prohlédne. Zapomene.
Druhý den se situace opakuje, tentokrát pestřejší o poznámku v Žákovské knížce. Oliver nepřišel včas na hodinu.
„Olí, co to znamená? A co ta limonáda? Zase! Pití ti přece dávám.“
Chlapec upře na matku bezelstný pohled a klidně vypráví: „Šel jsem o přestávce do bufetu a dostal chuť na čokoládu. Jenže, mami, byla horká. Musel jsem přece počkat, až mi vystydne.“
Matka strčí hlavu mezi hrnce, aby se ve skrytu vysmála a mohla dál výchovně pokračovat vysvětlováním, že vyučování se musí dodržovat a na trávení času a utrácení peněz v bufetu má Oliver ještě dost času.
Dnes už to nepodcení, říká si a vydává se prověřit obsah chlapcovy peněženky. Její obsah ji ohromí. Tisícikoruna! Ta z kasičky. Chlapec ji šetřil několik měsíců a matce je jasné, že dnešní výchovná lekce neskončila.
