Čas nám každému měří stejně a spravedlivě. Můžeme mít pocit, že někdy utíká rychle a jindy se zase vleče, ale faktem je, že rychlost jeho běhu je neměnná.
Skoro každý z nás si asi čas od času posteskne, jak rád vzpomíná na to, co kdysi bylo. Vzpomínky na dětství, životní milníky jakými jsou třeba maturita, svatba, narození dětí… Mně osobně neúprosný běh času připomenou nejvíce staré české filmy a seriály. Sleduji herce, kteří excelují na plátnech ve skvěle pojatých rolích, plní elánu a vitality. A jak léta přibývají, tu a tam se člověk dočte, jak ten který z nich byl hospitalizován s vážnou diagnózou, jak jiného pomalu vyčerpává nemoc, kdy zase některý umřel. Člověk by si asi nejen tyto lidi měl pamatovat hlavně, jací byli, a neprotivit se zákonům stárnutí. Přiznám se ale, že se mi to u obrazovky s postupující dobou daří čím dál méně.
