Hned první den ve škole jsem se strašně vylekala. Do třídy vstoupil tlustý vousatý pán a já jsem myslela, že je to pan učitel. Ve škole prý učí i chlapi, jako je tatínek. Ale tento nebyl jako tatínek. Začala jsem plakat a chtěla zpátky do školky.
Maminka mne utěšila, že je to jenom pan ředitel. Takový šéf školy, který všechno jen obhlíží a hlásí v rozhlase. To bývá velmi směšné. Má divný hlas a není mu rozumět. Paní učitelka nás vždy napomíná. Minule si kýchl a my jsme se smáli a paní učitelka se na nás zlobila.Vojtovi to napsala do deníčku. Prý pro maminku. Byl z toho smutný.
Ve třídě je nás asi dvacet. Nebo třicet. Počítat ještě neumím. To se budeme učit. I když já umím do pěti. Naučila jsem se to sama doma. Tatínek, maminka, sestra, bráška a náš pes Ben.
Ve školce to bylo lepší, tam jsme nemuseli pořád sedět. Ale paní učitelka je hodná a o přestávkách nám dává deku mezi lavice a my si hrajeme. I hračky si můžeme přinést. Já má růžového pantera, toho z filmu, víte? Úplně ne z filmu, ale je podobný a růžový. Růžovou mám moc ráda.
Škoda, že třída je celá žlutá, já bych ji chtěla růžovou, stejnou jako můj pokojíček. Ale je pěkná i žlutá. Na zdech visí obrázky s písmeny, které se budeme učit poznávat. A až se je naučíme, přečteme si knížku. Je to moc těžké. Moc tomu nevěřím. Lepší bude tělocvik. Už jsme se byli podívat v tělocvičně. Byla jsem zvědavá na kozu, ale nebyla živá. Přes tuto se prý skáče.
Ve škole je trochu nuda. Každý den se nemůžu dočkat, až bude oběd. Nikdo mi ani neřekl, jak dlouho sem budu chodit. Zeptám se maminky.
