Včelí úl - napsal Karel Frnka

Jana Hylmarová,
Fakulta designu a umění v Plzni

Pod jedním košatým dubem se zeleným listím stál včelí úl. Brzy ráno vítaly včely každý nový den tradičním rituálem. Když pozdravily slunce i svou královnu, vydávaly se do polí a luk sbírat nektar a pyl.
Jednoho dne si však skupina mladých dělnic řekla, že děkovat slunci za každý den je k ničemu, poněvadž „slunce za nový den přece vůbec nemůže“. Přestaly tedy vítat nový den a ztratily svou vděčnost.
Uplynulo pár měsíců, listy dubu zatím zežloutly a nespokojená skupina včel dělnic, nyní již o něco větší, se rozhodla, že už nebudou létat sbírat nektar, ani pyl. ,
,Když nemusí pracovat trubci, proč bychom měly pracovat my?“ myslely si. A tak ztratily i svou pracovitost.
Větve dubu přikryl sníh, počet reptajících dělnic se neustále zvěšoval. „Chceme demokracii! Vládu lidu!“ volaly, jejich zlost narůstala, až jednoho dne zabily svou vlastní královnu. Na větvích dubu se objevily první pupeny listů, zásoby medu a pylu v úlu však byly pryč. Mladých včel ubývalo, nové dělnice se totiž nerodily. Ruch a bzukot v úlu pod dubem ustával. Pak přilétl roj sršňů a celý úl zničil. Ponaučení: Vzdáme-li se své vděčnosti, smysluplné práce, tradice i hodnot, naše kultura zmizí a my s ní.